Článek
Za totality mě zaujal v médiích publikovaný pikantní názor fanaticky vědomělé soudružky, že intimní partnerský život by měl probíhat toliko v případech cíleného a uvědomělého početí. Jinak se jedná o činnost zcela zbytečnou, odvádějící pozornost a energii od budování vysněné beztřídní společnosti.
Bohudík takový názor nezaujal ani tehdejší stranu, vládu a zákonodárce.
Proč ta reminiscence?
Podle mého názoru dosavadní trestně právní úprava ochrany lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla dostatečná.
O tom svědčí i její aplikace na mediálně známé kauzy a postihy za protiprávní jednání týkající se intimní oblasti, k nimž došlo, či mělo dojít před více lety, i když jinak v obecné časové rovině spáchaných protiprávních jednání jejich společenská nebezpečnost a průkaznost klesá až zaniká v beztrestnost (promlčení).
Aktuální úvahy, záměry a návrhy s téměř kauzálním vymezení jednání v intimním životě, u kterého zpravidla nikdo jiný, než partneři není, podle nových zásad „ne znamená ne“ či „stealthing“, jsou důvodem k vážnému zamyšlení.
Chce se zdát, že legalizace uvedených objektivně důkazně problematických zásad jsou zákonným preventivním opatřením k tolik diskutované problematice o hrozbách ze strany imigrantů , jejichž chování v intimní oblasti je zpravidla spojeno s jinými pravidly, potřebami a návyky .
Nicméně zákony platí pro všechny.
Nebude důsledkem uvedeného trendu v podstatě zákonné regulace intimního života našich občanů ve vztahu k těm odpovědným a obávajícím se vystavení hrozbě trestního postihu z podnětu různých pohnutek a motivů od jejich intimních partnerů, oslabení partnerských vztahů, či snad přechýlení do oblasti zatím zcela beztrestného sebeukájení, pokud se tak nestane na veřejnosti či jiným pohoršujícím způsobem ?
To by se snad splnil sen shora uvedené názorové zvrácenosti soudružky.
Anebo se jedná nedopatřením z horlivosti o přesah genderové vyváženosti v intimním „pracovním“ prostředí partnerů ?
