Článek
Většina z nás má na dění kolem nás nějaký svůj názor. Mít názor je jedna věc a projevit jej, je věc druhá.
Co si myslím, to je mou vnitřní a nedotknutelnou záležitostí. Co projevím se stává záležitostí veřejnou.
Tak například k aktuálním otázkám rusko-ukrajinské války ve veřejném prostoru převážně projevují názor jen někteří politici, různí odborníci z řad politologů, komentátorů a pod., a některé známé osobnosti z některých oblastí našeho života .
U politiků, kteří se k uvedené problematice projevují, z charakteru profese nelze rozpoznat, zda se jedná o projev jejich osobního názoru, anebo zda o „povinně“ loajální názor v rámci politické příslušnosti podle toho, zda náleží k vládní koalici, anebo k opozici, t.j. podle pořekadla, čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
U různých odborníků je tomu tak obdobně, nezřídka v rámci pudu sebezáchovy,akorát se u nich nezveřejňuje politická příslušnost. Nejsou-li členy politické strany, tak se projevují v rámci předstírané apolitičnosti po vžitém , ale v podstatě nesmyslném vzoru jako u úspěšných kandidátů na poslance, senátory a jiné významné posty, t.j. „nezávislý“ za tu či onu politickou stranu.
Mimochodem, takové nezávislosti nerozumím, ale zřejmě jsem sám, když jsem nezaznamenal odmítnutí této informační mlhy.
Známe osobnosti z různých oborů lidské činnosti se veřejně projevují souhlasně s hlasy vládní koalice z důvodu svých osobních ambicí. Příznivci opozice z řad známých osobností ze stejných důvodů očekávají naplnění svých ambicí pro období, až se z opozičních stran stanou strany vládnoucí.
Tak se u názorů projevujících vytváří asociace na analogii s historickou zkušeností z dob dřívějších, kdy se nám prezentují jako tzv. kovaní.
Všichni ostatní, a to je drtivá většina našeho obyvatelstva, jsou mlčící většina.
Proč je mlčící většina v početní převaze? Podle mého názoru je tomu tak rovněž v důsledku historické zkušenosti.
Společnost dříve, anebo později, jde ve směru mlčící většiny a kovaní se stanou zapomenutou, někdy i právem zesměšňovanou entitou, končící v zapomenutém propadlišti dějin.
Nicméně většina z nich může říci: „Byl jsem v žitě“.
