Článek
Vrchní velitel NATO v Evropě (SACEUR) Alexus Grynkewich na bezpečnostní konferenci ve Varšavě představil svou takzvanou teorii vítězství. Uvedl, že jakýkoliv útok Ruska na člena NATO by byl zcela marný. Doufejme, snad.
Ale zatím si vyberme z Ameriky a vůbec ze světa do nejlepší, jak to činil např. Baťa. To pro nás špatné neimportujme do Evropy.
Velkohubost je to, co nejen nepotřebujeme již proto, že ve skutečnosti se může jednat o projev slabosti, bezradnosti a rozpaků.
Přec jen teorie vítězství je stále pouze teorií a my v případě střetu potřebujeme, chceme a musíme zvítězit. Velkohubostí zvítězit nelze. Naopak může vyvolat kontraproduktivní efekt od zostření konfliktní situace až k přímé konfrontace.
Konfrontace se možná někteří vojenští činitele nebojí, snad si i věří a považují to za naplnění svého poslání. Civilisté však mají důvod se přímé konfrontace bát a důvodně. Chtějí žít.
Ten, kdo velkohubě jde do konfrontace s agresorem má obdobné rysy agresora a tím snad my být nechceme.
Pokud agresor zaútočí, je správné jej se vší rozhodnutí zpacifikovat beze slov. To je jediný projev síly a zdravého sebevědomí.
Vrchní velitelé NATO, civilisty zajímají činy, pokud bude nutno k nim přikročit, ne velkohubé řeči.
