Článek
Prezident Pavel v souvislosti s jím podaným návrhem u Ústavního soudu : „Varoval před podkopáváním důvěry veřejnosti v demokratické instituce, především v justici. Označovat soudy předem za podjaté, zpolitizované nebo aktivistické podle něj není dobrým signálem pro veřejnost ani pro důvěru v právní stát.
Pokud by demokratické instituce byly nejen verbálně demokratickými, byl by dán předpoklad pro to, aby požívaly přirozené autority.
To však je možné jen tenkrát, pokud fungují tak, jak by měly, tj. že jejich činnost je v souladu se zákony, které však především sami musí dodržovat.
Hovořit o demokratické instituci, jestliže u ní samotné demokratické principy selhávají, je rétorika srovnatelná s rétorikou dřívějšího komunistického režimu toliko se záměnou namísto „socialistické“ nekritizovatelné instituce, za „demokratickou“ nekritizovatelnou instituci.
Zakotvení demokratických zásad a principů v právním řádu společnosti ještě automaticky neznamená, že byly uvedeny v život institucemi , které jsou za demokratické označovány.
Tak v současné reálné politické praxi jsme svědky nepřehlédnutelného rozkolu mezi výkonnou moci, tj. vládou, a prezidentem, nepřehlédnutelného rozkolu zastupitelů v obou sněmovnách parlamentu. Logicky potom uvedená realita nemůže nepostihnout třetí pilíř moci, tj. moci soudní.
Česká justice do donedávné doby byla prezentována jako nezávislá, demokratická instituce, až přestala být závislá na povinnosti řídit se zákony. Byla prezentována jako instituce nekritizovatelná, stala se nekontrolovatelná a nepostižitelná, s neblahými důsledky postupného vnitřního rozkladu, rozpoznatelného toliko účastníky řízení a jejich advokáty především, kteří se stali zátěží v zavedených postupech soudců bez ohledu na to, zda jsou v souladu se zákonem, či nikoliv.
Objektivně je nutno dodat, že svůj podíl na současně postupně degradujícím stavu české justice má zhoršující se kvalita výstupů ze zákonodárného sboru v podobě přijímaných zákonů.
Subjektivně potom přístup soudců k výkonu své funkce charakterizovaný bývalým předsedou Ústavního soudu „Soudcům se nechce soudit“. K tomu se pro usnadnění výkonu funkce přidala vedle opojení mocí i falešná kolegialita mezi soudci, s důsledky eliminace kontrolních funkcí ve stírajícím se systému dvojinstančnosti a v řízeních o mimořádných opravných prostředcích.
K podjatosti: Prezidentovi měli právní poradci připomenout, že t.č. je účastníkem soudního sporu u Ústavního soudu k jeho návrhu, stejně jako vláda ČR, vůči které jeho návrh směřuje.
Mohli ho před shora uvedeným projevem informovat o tom, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci ( čl. 4. Ústavy) a podle § 37 odst.1. z. č. 182/1993 Sb. zákona o Ústavním soudu může účastník řízení nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého.
Toto právo vláda ČR jako účastník řízení před Ústavním soudem uplatnila.
