Článek
Kladla jsem si za vinu, že jsem pro ni nedokázala zajistit úplnou rodinu tak dlouho, jak bylo potřeba. Což o to, v Lenčině dětství to bylo dobré, s Martinem jsme se o ni starali, jak nejlépe jsme dovedli a snažili se jí vytvořit ideální rodinné zázemí. Jenomže když jí bylo dvanáct, což je pro dívku jedno z nejkritičtějších období, tak od nás Martin odešel. Ne, odešel, to není to správné slovo, byl odejit, a ten, kdo nám ho sebral, ho odeslal do míst, odkud není návratu na tento svět. Bylo to tragické a rychlé, ráno se s námi s úsměvem rozloučil, odjel do práce a už se nevrátil.
Lenka svého otce milovala, viděla v něm svůj vzor, a když já se po delším čase konečně rozhoupala k hledání někoho jiného, začala mi to mít za zlé. Byla to taková paradoxní a těžko řešitelná situace, v níž já se snažila nalézt nejen partnera pro sebe, ale i pro Lenku nějakého aspoň trochu přijatelného náhradního tátu, ona si to vzala proti sobě a dělala všechno pro to, aby se mi to nepodařilo. Nechci zacházet do detailů, ale kdo zažil vzdor pubertálního potomka proti novému vztahu svého rodiče, ten pochopí. Oběma dvěma nám to přinášelo frustraci a odcizení, a asi bylo mou chybou, že jsem to nedokázala nějakým způsobem uregulovat.
Výsledkem bylo, že Lenka po skončení základky nastoupila na internátní střední školu a mě nenapadlo nic lepšího než se dát na podnikání. Časem se ukázalo, že tahle odluka a nová životní náplň přinese do našeho vztahu pročištění, Lenka se o víkendech začala těšit domů a já se snažila všechny své povinnosti stihnout tak, abych se jí měla čas věnovat. Byla jsem zadlužená, věčně přetažená z provozu a papírování okolo své nově nabyté kavárny, ale zároveň plná elánu a šťastná ze znovuzískané životní rovnováhy.
Po dalších třech létech přišel na scénu Michal. Taxikář, který měl v té době štafl poblíž mé kavárny a několikrát mě vezl pozdě večer domů poté, co jsem po zavírací hodině uklidila provozovnu a vyřídila všechnu administrativu. Michal byl ženatý, doma mu to nějak moc neklapalo, připadal mi jako férový chlap, a když jsem si ho v intimních chvílích párkrát naťukla, jestli by se nechtěl rozvést a být se mnou, tvářil se, že by nebyl proti. Lence jsem se o něm samozřejmě zmínila a byla jsem překvapená, že nevyletěla jako čertík z krabičky, ale naopak mě podpořila slovy, že potřebuju někoho pro sebe. Zřejmě zavřela dveře za pubertou a přiblížila se dospělosti.
Takhle jsme fungovali několik let, během nichž stačila Lenka dostudovat, nastoupit do práce a odstěhovat se do malého pronajatého bytu. Já zůstala sama, věnovala se své kavárně a občas se scházela s Michalem. Jenomže potom se mi přestalo dařit, možná jsem byla v podnikání málo průrazná, možná učinila nějaká špatná rozhodnutí, ale ve chvíli, kdy si v mém těsném sousedství otevřel podobný podnik jeden z nadnárodních řetězců, byl konec. Tedy postupný konec, většina zákazníků mi odešla, snad proto, že jsem nedokázala cenově konkurovat a ani neměla tak výjimečný sortiment, kterým bych u sebe lidi udržela. Kavárnu jsem musela zavřít a zbyla mi po ní akorát hromada dluhů, která ke mně nalákala exekutory, a nakonec dovedla až k insolvenci.
V té době jsem vkládala naděje do Michala, ani ne tak, že by mě finančně podržel, ostatně neměl moc z čeho, ale doufala jsem, že se konečně rozvede a zůstane se mnou. Nestalo se, čím víc jsem o tom mluvila, tím víc se ode mě odtahoval a já pochopila, že svá tehdejší slova, která jsem naivně brala jako příslib, nemyslel vážně a vyřkl je jen proto, aby si mě udržel jako milenku. Nakonec mi bouchly saze a já ho poslala do háje, ať si běží domů za svou manželkou a už se nevrací.
Přibližně v té době začala mít Lenka zdravotní problémy. Absolvovala několik vyšetření, jejichž výsledkem bylo doporučení doktorů, že pokud chce mít dítě, měla by tak učinit co nejdřív, protože s postupujícím časem bude prudce stoupat riziko potratu. Holka z toho byla v šoku a jak si předtím po mateřství ani nevzdychla, tak najednou obrátila o sto osmdesát stupňů.
„No jo, dceruško, ale to by sis napřed musela najít nějakého pořádného chlapa, abyste na tu rodinu byli dva,“ snažila jsem se jí krotit. Sama jsem věděla, jak těžké je být samoživitelkou a bylo mi jasné, že by to měla ještě složitější, protože já se do téhle situace dostala, až když už jí bylo dvanáct. Samozřejmě, že jako mladá žena měla za sebou několik vztahů, ale žádný z nich nikam nevedl a v době svého rozhodnutí mít dítě byla sama.
„Chlapa? Však se podívej na sebe, jak jsi s chlapama dopadla, mami,“ oponovala mi. A pak dodala poněkud cynicky: „Než tohle, tak si radši najdu nějaký kvalitní genetický materiál, párkrát se s ním vyspím a až budu v tom, tak to skončím.“ Tak se nakonec i stalo, a jediné, k čemu se mi ji podařilo přemluvit, bylo, že to tomu klukovi pověděla hned zkraje narovinu, aby si nedělal naděje na víc než na tu postel. A ve finále jsem byla překvapená, kolik se k takové formě otcovství bez možnosti budoucích kontaktů s dítětem a bez povinnosti platit alimenty našlo nadšených zájemců.
Teď je Lenka v šestém měsíci rizikového těhotenství, do práce samozřejmě už nechodí a zjišťuje, jak jí letí výdaje nahoru ještě dřív, než se to miminko narodí. Na jedné straně se na něj strašně těší, ale na druhé straně se bojí, jak to všechno utáhne.
Jak už jsem říkala na začátku, cítím na téhle situaci svůj podíl viny a jsem její máma, tak se jí snažím nějak pomáhat. Samozřejmě, že nejen penězi, ale i ty zde hrají důležitou roli a já to mám po finanční stránce složité a vím, že až dítko přijde na svět, bude to ještě těžší. Oficiální prací si moc nevydělám, soud stanovili limit, vše nad něj mi seberou. Tak dělám vedle toho i načerno a masíruju, kdysi jsem si na to udělala kurz. Říkejte si o mně, co chcete, ale zákazníků je málo, tak dělám i masáže erotické, na ty se chytí víc chlapů.
Ale abyste si nemysleli, do postele s nimi nelezu. Teda až na Jakuba, je to takový napůl zákazník a napůl kamarád, vždycky si na něj vyhradím víc času, zapracuji na jeho bolavých zádech, pak si to spolu rozdáme, potom si dáme kafe a pokecáme o všem možném. Je rozvedený, měl náročnou potvoru, která z něj tak dlouho cucala peníze, až mu nakonec utekla s nějakým bohatším týpkem. Samozřejmě, že ani jeden z nás nechceme víc než to masírování, trochu sexu a chvilku povídání.
Vždycky, když ode mě Jakub odchází, tak položí peníze na stůl, pokud může, dá mi víc, než na čem jsme domluvení a prohlásí: „Víš, Mirko, takhle mě to přijde levnějc než vztah a rád se k tobě vracím, protože je mi u tebe hezky a nemáme spolu žádný spory, jako jsem míval s bejvalkou.“ Vypadne, zaklapne za sebou dveře a já se musím smát. Má pravdu, hošan jeden. A já mám zas na chvilku na nájem, na jídlo a na to, abych trochu vypomohla Lence, když je dnes všechno tak drahé. Však ona ví, čím si přivydělávám, jenom bych hrozně nerada, kdyby přišla na to, že nejde jen o klasické masírování.
