Článek
Co je špatného na hesle America first, můžete říci, každý politik by se měl přeci v prvé řadě starat o občany své země. Ano, to je pravda, nicméně, bude-li podbízející se politik pečovat o blaho svých voličů tak, že způsobí újmu svým nevoličům ať už ve své zemi nebo kdekoli jinde, pak zasévá do společnosti napětí a svár, který dříve nebo později vyhřezne způsobem, který nemusí být příjemný ani jemu samotnému.
Lze vůbec srovnávat hesla Deutschland über alles a America first? Vždyť z toho prvního vane dech rasové nadřazenosti, zatímco to druhé se jeví jako víceméně neškodné. Víte, potíž není ani tak v tom vyjádření samotném, jako v prožívání emocí, jež se s daným heslem pojí. Lze tleskat a ztotožnit se s ideou America first naprosto shodným způsobem jako kdysi s myšlenkou německé pýchy. Emoce jsou neviditelné, skryté, soukromé, a tím společensky navýsost nebezpečné, jsou-li prožívány v masovém měřítku. Často vykvétají ze strachu a pocitu ohrožení. Toto jsou nejmocnější nástroje každého populisty. Místo aby negativní pocity ve společnosti rozpouštěl a mírnil pomocí rozumné a zodpovědné politiky, sám je účelově jitří a podporuje, neboť mu přinášejí opojení politickou mocí. Ne každý volič je schopen reflektovat rozumně vlastní obavy a pracovat s nimi zdravým, přirozeným způsobem. Odevzdat svou důvěru politickému vůdci a čekat na jeho řešení se může jevit jako mnohem jednodušší a bezbolestné řešení. Tato důvěra se časem mění až na fanatickou oddanost.
Hlavní příčinou úspěchu národně socialistických a jiných xenofobních proudů je kromě zmíněných obav a úzkostí absence soucitu v lidské duši. Nikdy by nedošlo k hrůzám holocaustu, kdyby se lidská srdce nevyprázdnila a zachovala si soucit s židovskými spoluobčany. Nikdy by se prezidentem této země nestal člověk, který prohlašoval něco o tom, že nepřijmeme jediného migranta, pokud bychom se alespoň trochu dokázali vžít do situace člověka prchajícího před válkou. Vždy jde o zvláštní pnutí mezi soucitem a strachem. Prožíváme to všichni. Vítězí-li strach, odevzdáme se vůdci. Pokud v nás zvítězí soucit, stáváme se svobodnější, protože strach a úzkost jsou nesmírně svazující.
Nejde o to bagatelizovat lidské obavy. Často jsou oprávněné a prožívání negativních emocí je zcela přirozené. Co ale ovlivnit můžeme, je náš způsob reakce na tyto nepříjemné prožitky. Buď se s nimi snažíme sami vypořádat, nebo se jich pokusíme zbavit tím, že je hodíme na bedra nějakého politického predátora. Jemu však často nejde ani tak o blaho voličů, jako o moc a uznání davů. Obvykle voličem pohrdá, avšak navenek se podbízí, pátrá po tom, co chtějí lidé slyšet, aby jim to posléze s velkou pompou poskytl na stříbrném podnose jako svou politickou vizi. Je to vlastně poměrně jednoduchá hra. Ale stále funguje, už po tisíciletí.
Jestliže volíte někoho, kdo vyvolává ve společnosti strach a napětí, pak přispíváte k polarizaci své duše i společnosti jako celku. Tudy cesta k uzdravení nevede. Kritizovat lze tisíc věcí, to není problém. Úkolem zodpovědného politika je ale předkládat voličům dlouhodobě udržitelný způsob řešení těch skutečně naléhavých otázek.
