Článek
Byl jednou jeden velmi vzdělaný a učený muž. Žil kdysi dávno v zemi egyptské. Měl ženu a děti a hezký dům se zahradou. Protože toho tolik věděl, měl dobré zaměstnání a hodně peněz. Jednoho dne si řekl, že by bylo dobré tu svou učenost předávat lidem, a tak se rozhodl, že bude chodit od vesnice k vesnici, od města k městu a všem bude vyprávět, co všechno zná a ví.
Jednou se na svých cestách ocitnul na veliké poušti. Už putoval mnoho dní a pořád jen písek a žár. Náhle co to nevidí - před ním cosi leží na písčité zemi. Když přišel blíž, ustrnul leknutím. Ležel tam mrtvý člověk. A jeho tělo už se na horkém slunci rozkládalo, proto byl všude cítit strašlivý smrad. Když učený muž ucítil ten ošklivý zápach, mrtvého člověka velikým obloukem obešel a pokračoval ve své cestě.
Zanedlouho se před ním objevilo úžasné zjevení. Byla to ženská andělská bytost s křídly a krásnými zlatými vlasy. Učený muž jen zalapal po dechu překvapením. Když se poněkud uklidnil, hluboce se poklonil a povídá: „Kdo jsi, krásná paní?“ A ta andělská bytost odpověděla: „Jsem Krasomila, ale teď mi není moc dobře, protože tu cítím moc ošklivý zápach. Nevíš, příteli, čím by to mohlo být?“
Když učený muž uslyšel slova té nebeské bytosti, hluboce se zamyslel. Byl tuze chytrý a mnoha věcí znalý, a tak dobře věděl, že andělé nemají tělo z masa a krve jako my lidé. Jejich tělo je utkáno ze světelných paprsků. Tak proboha - jak může cítit něco tak přízemního a nízkého, jako je zápach? Takové myšlenky mu prolétly hlavou, ale nahlas povídá: „Vzácná paní, nedaleko odsud leží tělo bez duše, to bude důvod toho zápachu. Ale řekněte mi prosím, jak je možné, že jej vnímáte?“ A andělská panna mu odpověděla: „Můj milý, já necítím to nebohé tělo, cítím jen zápach, který způsobilo tvé nedobré jednání.“
A protože to byl muž učený a mnohých věcí znalý, dlouho usilovně dumal nad tím, co mu andělská bytost řekla.
Nakonec se vrátil a tělo pohřbil s úctou jak se sluší a patří.
