Článek
Častý je následující postoj – dokud někdo jen slovně napadá druhého člověka nebo skupinu lidí, nejde vlastně o nic strašného, teprve ve chvíli fyzického útoku se začíná jednat o cosi závažného, o něco, co by měly řešit příslušné orgány státní moci.
Pravdou je, že všechny konflikty minulosti, velké i malé, všechny konflikty současné, i veškeré války, jež lidstvo čekají v časech příštích, mají společného jmenovatele. Tím, co je spojuje, je skutečnost, že na začátku bylo slovo. Ano, i v tomto případě jde o slovo stvoření, leč nikoli o stvoření světa, nýbrž o stvoření určité atmosféry silných negativních emocí, jejichž důsledkem je poté reálný čin násilí.
Scénář je vždy stejný: Chci-li válku třeba se sousedem, pak první krok, jenž je zapotřebí udělat, je vytvořit atmosféru strachu a nenávisti. Použít síly slova pro rozžhavení energie emocí. Toto je dokonalá cesta k vypnutí rozumu. Každý zkušený vůdce dobře věděl, že podaří-li se mu vybičovat moc negativních emocí až do krajnosti, může si poté s danou skupinou hrát podle své libosti. Poslechnou ho jako ovce a půjdou na smrt bez zakolísání a s horlivostí v srdci.
Scénář je vždy stejný: Na počátku je vždy Goebbels, na konci plynová komora, symbolicky řečeno. Na počátku je vždy slovo, na konci bolest a utrpení. Pak slova umlkají.
Není radno podceňovat sílu a moc slova. Slova lze nabít mohutnou vlnou temných emocí, jež se pak dále přelévá do lidských duší. A taková niterná bouře přináší neblahé plody ve vnějším světě.
Slovo je nejmocnějším nástrojem stvoření. V dobrém i zlém. Je kreativní mocí, jíž se nic nevyrovná. Na počátku jakékoli lidské tvůrčí práce lze dohledat působení slova, myšlenky, ideje. Slovo je vždy cestou k uskutečnění.
Kdo pracuje se slovem, měl by k této činnosti přistupovat s velkým respektem a úctou. A obezřetností. Ať už jde o učitele, kazatele nebo politika.
Kdo zneužije úžasnou tvořivou sílu slova, aby způsobil bolest jinému člověku, musí počítat s tím, že důsledky takového počínání se nakonec obrátí proti němu samotnému.
Ale za jakou cenu?
