Článek
Evropa se v posledních desetiletích vydala na cestu sociální solidarity a enviromentální zodpovědnosti. Dříve to byla témata povýtce levicová, postupně si je nicméně přisvojily strany konzervativní, křesťansko-demokratické. To vedlo k pozvolnému ústupu socialistických stran z výsluní moci. Jejich témata převzala „pravice“, tím se morální a sociální étos levicových stran začal vyčerpávat a chřadnout.
Ti, kteří dnes volají, že Evropa je příliš „socialistická“ si tuto výše uvedenou skutečnost neuvědomují. Evropa není socialistická, je pravicová a konzervativní jako nikdy dříve, jen došlo k rozšíření vnímání tzv. pravicového voliče. Chce nejen dobrý plat, ale také čistý vzduch, chce nejen zajímavou perspektivní práci, ale také dostatečně dlouhou dovolenou. To je přirozené a je to v pořádku.
Ekologická zodpovědnost je hluboce konzervativní téma. Žádný bolševický úlet. Zdravé konzervativní myšlení je ukotveno v pevném mravním vědomí a je charakteristické důvěrou ve vládu práva. Věří, že každý člověk může být svobodný, nicméně ví, že každý svobodný projev končí ve chvíli, kdy se začne dotýkat svobodné vůle jiné lidské bytosti. Svoboda a odpovědnost jsou spojené nádoby. Jejich společná hladina musí být v rovnováze. Zdůrazňování pólu absolutní svobody vede ke chaosu a boji všech proti všem, zatímco důraz na naprostou odpovědnost přináší rigidní prostředí zbavené radostné soutěživosti.
Zodpovědnost vůči přírodě je stejně důležitá jako zodpovědnost vůči lidem.
Konzervativní myšlení je o osobní svobodě a lidské důstojnosti každého jednotlivého člověka. Nejedná se o žádný kolektivistický model, ve které se jedinec ztrácí v mlhách davu. Nenechte se proto opít na rohlíku politikem, který vám bude tvrdit, že prosazuje národně-konzervativní hodnoty. To je čirý protimluv, buď hájím kolektivistickou ideu národa, pak jsem ale levičák a socialista, nebo se hlásím ke konzervatismu, pak mi ale na srdci leží osud každého jednotlivce. Národní konzervatismus je pouhý eufemismus, za nímž se skrývá starý a nedobrý národní socialismus.
Je dobře, že evropské liberální i konzervativní přístupy přijaly myšlenku ekologické odpovědnosti. Je to nesmírně důležité pro znovunalezení harmonie mezi člověkem a zemí. Zatím se to však týká zejména západních demokracií. V zemích, které mají za sebou marasmus 40 let komunismu, jde vše pomaleji a ztuha. Jsou křehké a zdaleka nejsou tak imunní vůči různým populistickým heslům typu „zastavme zelené šílenství“. Zvláštní je, že zde nepomáhá ani materiální blahobyt, jak vidíme podle toho, že se to týká stejně tak Česka jako Saska. Ne, jde o hlubší deformaci zaviněnou násilným dlouhodobým přerušením normálního mravního a hospodářského vývoje. Důsledky 40 let ruského otroctví prožíváme i dnes.
Chtěl bych vyzvat ty, kteří si uvědomují své sepětí se zemí, i ty, kteří na to trochu pozapomněli, aby byli vnímaví pro potřeby této planety. Každá maličkost se počítá, od třídění odpadu po šetření vodou. Na druhou stranu není třeba si vyčítat, pokud občas letíte letadlem za prací či na dovolenou. Technologický pokrok je úžasná věc a je součástí celistvé evoluce vědomí. Nebagatelizujme ho. Není nutné být vděčný pouze za hrstku sóje, stejná vděčnost náleží i automatické pračce, díky níž máme možnost a čas věnovat se kupříkladu environmentální tématice. Vše je propojené. Naši úctu a vděčnost si zaslouží jak věci přírodní, tak výtvory lidského umu.
Závěrem bych chtěl říci mladým lidem se zápalem a horlivostí v srdci, aby nesoudili unáhleně generace svých rodičů a prarodičů. Já vím, nechápou vás, všechno zlehčují, relativizují, vysmívají se vašim ušlechtilým cílům, natruc budou dělat to, co je nejméně ekologické. Mějte porozumění. Za tím vším je prostý strach. Mají zajeté koleje svého života, a každá vnitřní změna bolí, je nepříjemná, a člověk reaguje obrannými mechanismy. Obvykle tím, že sám začne útočit. Uvědomte si, že záchrana planety je především úkolem pro vás mladé. Ano, je to úžasná výzva, ale pamatujte, že každá generace má své vlastní výzvy, jež jsou často spojené s tak těžkými zkouškami jako je bída, tyranský režim nebo válka. Uchovejte si pokoru a vnitřní sílu. Životní výzvy vašich rodičů byly stejně silné jako ty vaše. A zejména si dávejte pozor na to, abyste se vědomě či podvědomě nepovažovali na základě své ekologické zodpovědnosti za „lepší“ lidi.
Všichni kráčíme na cestě uzdravení a zdokonalení. Každý je jinak vnitřně pokročilý a má za sebou různé penzum zkušeností a duchovní práce. To ale vůbec neznamená, že ten, kdo má více zkušeností, je v nějakém smyslu „lepší“. To je stejně absurdní představa, jako to, že žák 9. třídy je v nějakém smyslu lepší než prvňáček.
