Článek
V originálním znění se píseň nazývá „Ta Pediá tou Pireá“, což v češtině znamená „Děti z Pirea“. Naleznete ji i pod anglickým názvem „Never on Sunday“ (Nikdy v neděli) podle stejnojmenného filmu, kde píseň zazněla. Napsaná byla Manosem Hatzidakisem (1925–1994) a poprvé zazpívána Melinou Mercouri (1920–1994) v roce 1960 ve filmu Nikdy v neděli. Její melodie je naplněná radostí a melancholií zároveň. Zpívá ji postava prostitutky Ilyi (kterou hraje Melina Mercouri) a pojednává o jejím radostném životě ve svém milovaném Pireu. Avšak touží jako každý jiný potkat muže, který bude plný radosti ze života jako ona sama.
O tom třeba česká verze písně nepojednává a některá slova v originále lze vykládat různými způsoby. Stačí se hned podívat na název písně a slovo „pediá“, které může znamenat jak děti, tak právě muže, které postava Ilyi v Pireu hledala, aby si vydělala peníze na své živobytí. Zatímco originální verze odkazuje na život a příběh prostitutky v přístavním městě, český posluchač si ji spojuje spíše s romantickým obrazem moře, přátelství a bezstarostného života. Českou verzi otextoval Zdeněk Borovec (1932–2001) a poprvé byla vydána v roce 1961 za zpěvu Yvetty Simonové a Milana Chladila (1931–1984). Píseň později nazpíval Waldemar Matuška (1932–2009) a duo Martha a Tena. Zároveň si myslím, že v naší zemi zdatně soupeří s písní Řeka Zorby za nejznámější píseň spojenou právě s Řeckem.
Opusťme tedy slavnou píseň a vyražme do Athén za Melinou Mercouri. Byla to nejenom významná řecká herečka, ale politička a kulturní ikona. Proslavila se nejen svou uměleckou kariérou, ale také vášnivým bojem za demokracii a řecké kulturní dědictví. Během vojenské diktatury v Řecku (v letech 1967–1974) se stala jednou z předních odpůrkyň režimu, což ji přivedlo ke ztrátě občanství a politickému exilu. Bojovala za návrat Parthenonských mramorů (dnes také zvaných Elginovy) z Velké Británie zpět do Řecka. K tomuto tématu sama prohlásila: „Doufám, že se vrátí do Athén dřív, než zemřu. Ale pokud se vrátí později, narodím se znovu, abych to viděla.“
Melina Mercouri a její socha v centru Athén
Zajímalo by mě, kolik návštěvníků Athén si vzpomene na Melinu Mercouri. Stačila by návštěva její sochy, která se nachází nedaleko vedlejšího vstupu na Akropoli, přesněji naproti Onassisově knihovně na křižovatce ulic Dionysiou Areopagitou a Vasilissis Amalias. Místo nelze minout, je zde i zastávka výletních autobusů. O to je to možná smutnější, že mnoho turistů projde bez jediného povšimnutí. Navštívit můžete také její nadaci a kulturní centrum.
Nicméně vydejme se z Athén zelenou linkou metra do konečné stanice Pireus, abychom konečně spatřili ty zmiňované děti z Pirea. Milovníci lodí a námořní dopravy ocení různorodá plavidla nejrůznějších velikostí a z místa alespoň částečně čiší vůně cesty na další řecké ostrovy, protože Pireus je nejvýznamnější křižovatkou lodních cest. Pokud jste milovníky Řecka, za návštěvu určitě stojí. I když místo dětí potkáte spíše ještě větší koncentraci lidí bez domova než v jiných částech této rozsáhlé aglomerace.
Píseň Děti z Pirea je jednou z nejslavnějších melodií spojených s Řeckem a slouží jako kulturní most mezi Řeckem a okolním světem. Skrze její tóny a příběh Meliny Mercouri můžeme lépe pochopit nejen radosti a strasti řeckého života, ale také hlubokou hrdost, s níž si Řekové chrání své kulturní dědictví.
Zdroje:
