Článek
Začneme pěkně ze široka pro co nejširší publikum. Rod hrachor (Lathyrus) patří mezi bobovité rostliny (Fabaceae). Nalezneme ho planě rostoucí i v naší přírodě, využívá se jako okrasná rostlina či jako krmivo pro zvířata. Hrách obecný (Pisum sativum) není potřeba představovat. Hrách, hrášek, hrachová kaše, hrachová polévka, luštěnina i zelenina, krmivo pro člověka i pro zvířata. Právě na obě zmíněné rostliny si posvítili botanici z Královské botanické zahrady v Kew a začali studovat DNA (deoxyribonukleovou kyselinu, nositelku genetické informace) rodů hrachor a hrách.
Abychom měli mezi organismy pořádek, je tu systematika, která se snaží klasifikovat organismy podle podobnosti (morfologické a dnes hlavně molekulární) a vztahy mezi nimi (jak jsou si jednotlivé organismy příbuzné). A cílem dnešní botaniky či zoologie je, aby taxony (skupiny konkrétních organismů) byly monofyleticky uspořádané. Toto slovo může znít pro nebiologa jako sprosté, ale je to mnohem jednoduší, než se zdá. Taxony jsou monofyletické, když zahrnují společného předka a všechny jeho potomky. Nyní se dostáváme k hrachoru a hrachu. Botanici z Kew totiž zjistili, že rod hrachor může být monofyletický jen tehdy, když do něj zahrnou rod hrách a rod Vavilovia (tato rostlina se vyskytuje v horských oblastech Kavkazu, Rusku a jihozápadní Asii).
Co se tedy vlastně stalo pro botaniky a dejme tomu širokou veřejnost? Latinské názvosloví rostlin se řídí podle Mezinárodního kódu nomenklatury řas, hub a rostlin. Tam se toho píše hodně o tom, jak se pojmenovávají rostliny a jaká pravidla je potřeba dodržovat. Latinské jméno hrachu obecného zní Pisum sativum a navrhl ho sám velký Carl Linné, zakladatel botanické i zoologické nomenklatury, ve svém díle Species Plantarum v roce 1753. Jenže Jean-Baptiste de Lamarck, autor první ucelené evoluční teorie, navrhl ve svém díle Flore Française, že jméno Pisum sativum je synonymem pro jméno Lathyrus oleraceus. A proto, po 271 letech se hrách obecný latinským názvem nazývá jinak – Lathyrus oleraceus. Botanici jsou na podobné změny zvyklí a tato změna zaskočí hlavně laickou veřejnost (když se o tom dozví). Ale buďme upřímní, v zemědělství či zahradnictví se tyto změny projevují velmi (ale velmi) pomalu. Takže nepochybuji, že na pytlíčku se semeny hrachu naleznete staré dobré Pisum sativum. A to vám ani nebudu říkat, že rostlina našich babiček, tchýnin jazyk, který se latinsky nazývá Sanseviera, je dneska dracéna (Dracaena).
A co český název? České názvy rostlin se neřídí dle žádných pravidel, ač zde byly určité snahy o souhrn českých názvů rostlin. Pro botaniky, zahradníky, zemědělce, zkrátka vědce z různých oblastí je nejdůležitější latinské jméno, tak aby si rozuměli botanici z různých částí světa.
Zdroje:
Rix, M., Nesbitt, M. & King, C. (2023) 1063. Lathyrus oleraceus Lam. Curtis’s Botanical Magazine, 40(2), 197–205. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/curt.12513
Slobodian, V., Pastana, M.N.L. (2020). Monophyletic. In: Vonk, J., Shackelford, T. (eds) Encyclopedia of Animal Cognition and Behavior. Springer, Cham. https://doi.org/10.1007/978-3-319-47829-6_1182-1
Takawira-Nyenya, Ratidzayi, Joachim Thiede, and Ladislav Mucina. „New nomenclatural and taxonomic adjustments in Dracaena (Asparagaceae).“ Phytotaxa 524.4 (2021): 293-300. https://doi.org/10.11646/phytotaxa.524.4.5
