Článek
Když je ještě v hlavní roli učitel řečtiny a řeckých dějin Antoine Lemercier (hraje Philippe Noiret), pak je jasné, že to je film, který zbožňují všichni milovníci Řecka. Pár záběrů se samozřejmě odehrává ve Francii, ale to mi snad čtenáři odpustí, že se budeme věnovat jen některým řeckým pasážím.
Je krásné, že i pro odlet do Řecka si filmaři zvolili bývalou řeckou leteckou společnost Olympic Airlines. V záběru, který předchází úvodním titulkům, můžeme sledovat vzlétající Boeing 747-200. Na přední části lze přečíst nápis Olympic Eagle a podle leteckých fandů by se letadlo mělo nacházet odstavené na starém a již uzavřeném athénském letišti Hellinikon. Jen dodám, že do flotily byl zařazen v roce 1973 (film se natáčel 1979).
Následují titulky s leteckými záběry Akropole. Začátek našeho putování po filmových místech je tedy zřejmý. Začneme v řeckém hlavním městě – Athénách. Přeskočíme tedy mnoho záběrů, které se odehrávají třeba v krásném řeckém městě Parga nebo v Kerkyře (hlavním městě Korfu).
Přesuňme se však do části filmu, kde hlavní hrdinové jedou ukradeným autem athénskými ulicemi, aby viděli druhou část torza Afrodity. V pozadí je vidět nejenom Akropole, ale i sloupy Chrámu Dia Olympského. Podle pozice záběru můžeme odhadovat, že by se mohlo jednat o dnešní ulici Ardittou.
Další záběr nás již přenáší na athénskou Akropolis, kde se pohybují ve skupince turistů před chrámem Parthenón a běží do muzea Akropole, které se v době natáčení filmu nacházelo na Akropoli ve velmi malých prostorách. Založeno bylo v roce 1865 a uzavřeno v roce 2007. Nyní se nachází pod Akropolí v nových a moderních prostorách. Bohužel se mi nepovedlo dohledat, jestli záběry pochází z vnitřní části muzea nebo byly natočené někde jinde. Pokud to nějaký čtenář ví, nechť mi napíše do komentářů. Nyní (prosinec 2023) je budova bývalého muzea uzavřená a probíhá zde přestavba. Celková rekonstrukce Akropole započala rok po natáčení a trvá dodnes.
V muzeu Antoine Lemercier rozbíjí holí kopii Afrodity a poplach přivolává jeho dávného přítele a ředitele muzea Zachariase. Samozřejmě chce vidět originál a je veden do muzejního sklepa, kde se nachází trezor uschovávající originální díla. V tomto okamžiku se odehraje výbuch s pohledem na Akropoli. Záběry nás přenáší na její úpatí do jedné z uliček před Herodeionem (římským divadlem), kde dochází ke krádeži hlavy pomocí jeřábu a jejího naložení na auto s korbou. Zloději následně odjíždí okolo parkoviště pro turistické autobusy (ty jsou v záběru vidět).
Na tomto místa byla odcizena hlava Afrodity
U Akropole zůstáváme i s telefonní budkou, kdy Lemercier telefonuje řediteli muzea Zachariasovi, aby nikomu nevěřil, co se o něm povídá. Dle záběrů není pochyb, že telefonní budka byla umístěna na křižovatce ulic Apostolou Pavlou, Rovertou Gkalli a Dionysiou Areopagitou.
Stejnou ulicí, jakou mířili hrdinové filmu do Athén, tak se vydávají pryč z města do komplexu pravoslavných klášterů Meteora (tam jsem nebyl, a tak s bližším popisem co se kde odehrává, nemohu sloužit). Ale při této cestě je nádherně vidět, jak si film může pohrávat s realitou. Jak jinak by se ocitli na severní straně ostrova Korfu a oddávali se koupeli v malebné zátočině zvané Canal d'Amour (Kanál lásky) ve městečku Sidari. Nádherné místo, ale v letní sezóně s vysokým počtem turistů. Ty sem nepřijíždí kvůli tomu, že se zde před 40 lety koupali herci v nějakém filmu, ale kvůli legendě, která říká, že dívka, která proplave tímto kanálem, tak si získá srdce milovaného chlapce.
Canal d'Amour ve městě Sidari (Korfu)
Ať tak či onak, na film Ukradli torzo Jupitera můžete kouknout v sobotu 16. prosince od 22.25 nebo v úterý 19. 12. od 16.25 (oboje na druhém programu České televize). Poté si můžete sbalit kufry, přepočítat je jako Antoine Lemercier a vyrazit po stopách filmu.
Zdroje:
Ukradli torzo Jupitera [On a volé la cuisse de Jupiter] [film]. Režie Philippe de Broca. Francie, 1980.
