Článek
Ten den bylo asi šestnáct stupňů Celsia, foukal vítr a na obloze se střídaly ocelově šedé mraky, déšť a slunce. V tomto zimním (kapském) počasí jsme strávili den botanizováním v okolí města Darling, vzdáleného asi 70 km od Kapského Města. Na konci dne nám náš průvodce a botanik Doug Brown nabídl návštěvu a prohlídku vinařství jeho kamaráda ze základní školy. Nicholas Pentz, majitel vinařství Groote Post, zavalitý pán oblečený do kostkované košile a běžného, šedivého svetru, s úsměvem od ucha k uchu, nás uvítal na vinařství s domkem v typickém holandském stylu. Nabídka prohlídky vinařství byla zprvu přijata vlažně, což mohlo být způsobené únavou předchozích dnů na cestě a okamžitého naskočení do pracovního procesu. Nicméně s prohlídkou souhlasíme, za to přeci nic nedáme a odpočinek si po dlouhém dni zasloužíme.
Po nějaké chvíli přiváží Nicholas terénní safari auto, které má vyvýšenou korbu se třemi řadami sedaček. Všichni na to nevěřícně koukáme a Nicholas nám ukazuje, kudy se dá nahoru nejlépe vyškrábat. Pod sedadly se nachází tlusté deky, které jsou nám doporučeny z důvodů zimního počasí. Doug si chce sednout nalevo vedle řidiče, ale nemůže otevřít dveře. Nakonec se přitáhne rukama o tyč držící plachtu nad korbou a dveře přeskočí. Nicholas se po chvíli vrací oblečený do těžkého a šedivého vaťáku. Dougovi říká, že to není možné, aby ty dveře nešly otevřít, zkouší s nimi lomcovat, ale bez úspěchu. Při nastartování vydává auto děsivé zvuky, ale bez potíží se rozjíždí směrem do volné přírody a my očekáváme prohlídku vinic.
Projíždíme keřovitou krajinou, nezpevněnou cestou plnou výmolů a děr, při nichž naskakuje celé osazenstvo auta na vyvýšené korbě. V písku potkáváme typické rostlinné zástupce vegetační formace fynbos – proteje (Protea) a spolucestující Martin nás upozorňuje na cibulovinu rodu Babiana. Tato rostlina má zajímavý opylovací syndrom, protože na květu vytváří bidýlko pro svého opylovače – ptáky strdimily. Na levé straně v houští spatřujeme našeho prvního přímorožce jihoafrického (Oryx gazella).
Vedoucí naší cesty Kristýna zvolá do našeho korbového pléna: „Je to pěkné, ale kde jsou vlastně ty vinice?“
Před námi se objevuje stádo zeber. Nicholas se k nim pomalu přibližuje a ve vhodné vzdálenosti zastavuje. Dougovi a nám vypráví o zebrách kvaga, které byly vyhubeny v 19. století. Vědci se je snaží znovu vyšlechtit ze zeber žijících v současnosti, a tak si Nicholas pořídil rovnou celé stádo.
Doug se ptá Nicholase, na co je nejvíce pyšný. Nicholas na to konto ukazuje na obilí za oplocením: „Asi tady na tento ječmen. Sklízet budeme v listopadu. Navíc tady máme budky pro dravce, jako biologickou kontrolu proti případným škůdcům.“ Následně ukazuje na okolní kopce, kde se nacházejí jeho pozemky a vinice. Kristýna se rozhlíží po okolí a prohlásí: „Mě snad šálí zrak, támhle jsou dvě žirafy!“
Žirafy na vinici? V Jihoafrické republice to není problém.
„Jsem si říkala, projížďka po vinařství, to budou samé vinice a nakonec tohle. To až budeme někomu vyprávět. To nám nikdo neuvěří, co jsme viděli druhý den v Jižní Africe,“ říká další členka výpravy Dorka.
A celé to jednohlasně uzavře Kristýna: „Po skleničce vína!“
