Článek
Dokonalost totiž v politice ani neexistuje. Ale proto, že se po neuvěřitelných třiceti letech debat konečně podařilo najít řešení, které respektuje potřeby těch, kdo u magistrály skutečně žijí. A to není v Praze běžné.
Jako místostarosta Prahy 2 jsem byl za poslední roky spolu se starostou Janem Korseskou a radním pro dopravu Tomášem Halvou u všech klíčových jednání. Viděli jsme desítky variant řešení. Magistrála je totiž ve své současné podobě v podstatě dálnicí uprostřed města. Když si ráno otevřete okno do ulice, místo čerstvého vzduchu ucítíte výfukové plyny a všudypřítomný prach. To není normální.
Proto jsme vždy trvali na několika podmínkách. Zaprvé – žádné experimenty. Potřebujeme funkční řešení, které zklidní dopravu, přidá zeleň a umožní lidem bezpečně přejít ulici. Zadruhé – zachovat parkování pro rezidenty. A zatřetí – udržet průjezdnost, protože úplné uzavření by přesunulo problém do vedlejších ulic, kde také bydlí lidé.
Výsledek? Sto dvacet nových stromů, bezpečné přechody místo podchodů, oddělené cyklostezky a zachování potřebné dopravní kapacity. Je to kompromis? Samozřejmě. Ale funkční kompromis, který výrazně zlepší život tisícům obyvatel v centru.
Fascinuje mě, když slýchám kritiku od lidí z okrajových částí Prahy. „Mělo by tam být jen dva pruhy,“ volají jedni. „Zrušte magistrálu úplně,“ radí další. „Udělali jste to celé úplně špatně,“ křičí jiní. Vždy na to říkám: zkuste bydlet rok u šestiproudé silnice a pak mi vyprávějte o radikálních řešeních. My na Praze 2 víme, že město potřebuje dopravní tepny. Ale nemusí vypadat jako dálnice.
Historie magistrály je vlastně smutným příběhem plánování bez účasti lidí. V sedmdesátých letech protáhli městem dálnici s minimem přechodů a maximem pruhů. Výsledek? Rozdělené město. Vinohrady oddělené od centra. Nové Město odříznuté od Karlína. Tisíce aut v kolonách a nezměřitelné dopady na lidské zdraví.
Projekt humanizace tohle napravuje. Ne radikálně, ale rozumně. Stromy pohltí část emisí a sníží hluk. Přechody umožní bezpečný pohyb chodců. Cyklostezky propojí město. A ano, auta pojedou dál, jen pomaleji a ohleduplněji. A dost možná plynuleji.
Nejsem naivní. Realizace bude složitá, stavba nepříjemná a na výsledku si vždy někdo najde nedokonalost. Tak, jako vždy. Ale po třiceti letech diskusí jsme konečně našli shodu mezi potřebami dopravy a kvalitou života. To je v Praze takřka zázrak.
Takže až uslyšíte kritiku, vzpomeňte si – o magistrále by měli rozhodovat především ti, kdo u ní žijí. A to se tentokrát povedlo. Praha si zaslouží ulice pro lidi, ne pro dálniční dopravu. A právě proto, že to trvalo třicet let, jsem rád, že jsem u toho mohl být.
Jan Recman, místostarosta Prahy 2 za ODS
