Článek
Za tu dobu jsme mohli most dvakrát zbourat a třikrát postavit. Místo toho jsme vedli nekonečné debaty. To je bohužel typicky pražský, možná český problém – mluvíme, místo abychom konali.
Když se podívám na časovou osu celé kauzy, je to učebnicový příklad našeho rozhodovacího procesu. Rok 2008 – poprvé zjišťujeme, že most není v dobrém technickém stavu. Rok 2025 – rozhodneme, co s ním uděláme. Mezitím? Studie, protistudie, petice, protesty, komise, podkomise, pracovní skupiny. Tisíce hodin práce odborníků, úředníků, aktivistů. Miliony korun za analýzy. A výsledek? Most opravíme. Na to jsme potřebovali dekádu a půl.
Nejsem proti veřejné debatě. Demokracie znamená diskusi. Ale máme tendenci diskutovat věci do nekonečna. Zatímco my debatujeme, jestli bourat nebo nebourat, Vídeň postaví nový most, Mnichov zmodernizuje celou železniční síť a Curych zavede nové metro. My mezitím píšeme další a studie.
Pro mě jako místostarostu Prahy 2 byla vždy priorita jasná – potřebujeme funkční železnici integrovanou do systému MHD. Ne jako ozdobu, ale jako páteř městské dopravy. Třetí kolej mezi Smíchovem a hlavním nádražím? Nutnost. Nová zastávka Výtoň? Logický krok. Ale proč debata musela trvat patnáct let?
Problém není jen most. Je to systém. Každý má právo veta, nikdo nenese odpovědnost. Památkáři chtějí zachovat každý šroub, developeři by nejradši všechno zbourali, aktivisté protestují proti všemu, politici se bojí rozhodnout. A tak se točíme v kruhu.
Znám ten mechanismus z radnice. Chcete opravit chodník? Rok plánování, rok schvalování, rok realizace. Chcete postavit dětské hřiště? Připravte se na maraton. Ne kvůli technické náročnosti, ale kvůli byrokratické mašinerii, která z každého rozhodnutí dělá skoro státní převrat.
Most je jen špička ledovce. Kolik projektů v Praze čeká na realizaci roky nebo dekády? Okruhy, metro D, koncertní sál… Seznam je dlouhý. A u každého stejný scénář – mluvíme, analyzujeme, odkládáme řešení. Energie a peníze, které na to spálíme, by se daly využít mnohem lépe.
Jsem rád, že most zůstane a bude mít tři koleje. Budu rád, když železnici lépe integrujeme do pražské MHD. Ale nejsem rád, že jsme na tohle řešení potřebovali patnáct let. To není úspěch, to je ostuda.
Ne nadarmo se říká, že čas jsou peníze. A my v Praze utrácíme obojí – čas i peníze – na věci, které jinde vyřeší za zlomek času. Poučme se. Praha si zaslouží rychlejší rozhodování. A my všichni si zasloužíme žít ve městě, které se rozvíjí.
Jan Recman, místostarosta Prahy 2 za ODS
