Článek
Jednotky Schutzstaffel, Ochranný oddíl, měly zkratku SS. Vznikly v roce 1925 z příznivců Adolfa Hitlera jako ozbrojená součást NSDAP, Národně socialistické německé dělnické strany. Původně plnily povinnosti jeho osobní stráže. V jejím čele stál Reichsführer SS, říšský vůdce SS, Heinrich Himmler. Schutzstaffel měla vliv na státní aparát nacistického Německa, přičemž jedním z uložených úkolů byla odpovědnost za provoz koncentračních a vyhlazovacích táborů. Strážní oddíly těchto nelidských zařízení, tzv. SS-Totenkopfverbände, řídil SS-Obergruppenführer Theodor Eicke. Himmler měl Eickeho v přímé podřízenosti a udělil mu titul Inspekteur der Konzentrationlager und SS-Wachverbände, Inspektor koncentračních táborů a stráží SS.
Příslušníci Wehrmachtu nosili na přezkách svých opasků Gott mit uns, Bůh s námi. Příslušníci SS na něm měli heslo Meine Ehre heisst Treue, Věrnost je mou ctí. Motto je v řadě zemí zakázáno, obecně se o však o něm příliš neví, proto se již stalo několik případů jeho neúmyslného použití v obchodních reklamních akcích některých firem. Jednotky SS nosily na čepicích znak Totenkopf, t.j. umrlčí lebku, která dle některých výkladu znamená, že jednotky SS budou za svého vůdce bojovat až do konce života. Smrt nebo slávu, nic mezi tím. Znak smrtihlava patřil strážním oddílům koncentračních táborů, jednotkám SS-Totenkopfverbände. Symbolem SS se staly dva starogermánské bílé runové znaky. Znamenají Zdar a vítězství.
Z původní Hitlerovy ochranky se vyvinul elitní útvar později určený k běžným vojenským operacím. Waffen SS, Ozbrojené SS, čítaly několik bojových divizí. Z SS-Totenkopfverbände vznikla tanková divize Waffen SS Totenkopf. Tomuto útvaru Eicke velel až do února 1943, kdy zahynul na východní frontě. Některé jeho jednotky se střetly i s československými vojáky v bitvě u Sokolova. Členové SS byly v drtivé většině dobrovolníci, kteří měli vynikající tělesný trénink, dokonalý vojenský výcvik a zejména důkladnou ideologickou přípravu. Jejich výzbroj sice byla horší než u ostatních útvarů německé armády, ale jinak měli volnější režim, lepší stravu a podmínky pro službu. V jednotkách panovala kamarádská atmosféra a bylo běžné, že vojáci SS svým velitelům tykali.
Až do vypuknutí války mohl být příslušníkem SS-Totenkopfverbände mladý Němec ve věku 17 až 22 let. V perfektní kondici, psychicky a fyzicky odolný, fanaticky oddaný a s dokladem dokládající rasovou čistotu za posledních 100 let (tedy, že v jeho rodině se neobjevil židovský příbuzný). Přes volnější režim se jakýkoliv projev nekázně tvrdě trestal. Někteří bývalí neposlušní příslušníci SS byli dokonce vězněni v Buchenwaldu. S pokračující válkou se nároky změkčovaly, a to z důvodu nedostatku přílivu mladých mužů do armády. SS proto na pozice dozorců rekrutovala i starší muže a dokonce ženy, přestože mladší byli myšlence nacismu oddanější a také krutější. Dozorci měli přísný zákaz se s vězni bratříčkovat nebo projevovat soucitné postoje.
Mimo práci žili obyčejnými životy. Většinou nebyli nijak zvlášť vzdělaní. Měli manželky a děti. Rádi si dali pivo, hráli šachy, karty, kuželky nebo chodili na fotbal a v kině sledovali filmy. V hospodách zpívali nebo se smáli. Pečovali s láskou vzorně o své rodiny. V táboře se z nich stávali zabijáci. Mnozí trpěli nespavostí a měli přeludy či výčitky z toho, co spáchali. To třeba potvrdil vězeň, z kterého se stal jeden z táborových lékařů, dr. Edwin Katzen-Ellenbogen. Esesáci k němu chodili na psychoterapii. Spáchali toho dost. Vraždy injekcemi, zbraněmi, mlácení vězňů bičem, pěstmi, kopanci. Martin Sommer, hlavní táborový bachař, nadporučík Heinrich Hackmann a dozorce SS Josef Kestel, to jsou jen někteří z nich.
Spousta nacistických zločinců lidské spravedlnosti unikla. Kolik příslušníků SS-Totenkopfverbände odpornému režimu sloužilo? Desítky, možná stovky tisíc. Je ostudné, že před soudy se jich zodpovídaly jen 4 000. Ano. Slovy: čtyři tisíce.
První velitel Buchenwaldu Standartenführer SS Karl Otto Koch nastolil táborovou kulturu s jediným cílem. Zlomit lidského ducha. Druhý velitel tábora od roku 1942 Standartenführer SS Hermann Pister v tom pokračoval. Jednou z jejich metod bylo přesvědčit dozorce, že oni v čistých uniformách, jsou nadřazeni špinavým vězňům, untermensch, podlidem.
Odborníci tvrdí, že v každém z nás spí zlo, které se probudí, když získáme absolutní moc. Přesto, přes řadu slabostí a častá zaváhání člověka, se síla lidského ducha zlomit nedá.
Pokračování příště
V roce 2018 psáno pro iDNES.cz, v roce 2025 upraveno pro Médium.cz
Dovětek autora:
Nejsem historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti o správnosti uvedených faktů či dějů, neváhejte, prosím, prezentovat svůj názor nebo poznatek v diskuzi.
Zdroje:
Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:
Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013
Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015
Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016
V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň
Wikipedie, otevřená encyklopedie
Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora
Webové stránky Buchenwald
Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie
