Článek
Velitel koncentračních táborů nacistického Německa SS-Obergruppenführer Theodor Eicke s posvěcením říšského vůdce SS Heinricha Himmlera rozhodl, že poblíž Výmaru postaví nové zařízení podle modelu tábora v Dachau. Výmar byl kulturním centrem Německa na přelomu 18. a 19. století. Básník, prozaik, dramatik a politik Johann Wolfgang Goethe měl zásluhu na tom, že se zde objevovaly takové osobnosti jako Friedrich Schiller, Felix Mendelsson, Johann Sebastian Bach, Friedrich Nietzsche a mnozí další. 4. června 1926 se zde objevil muž, kterého krátce předtím propustili z vězení. Ve městě uspořádal první sjezd Národně socialistické německé strany. Později navštívil Výmar ještě pětatřicetkrát.
Adolf Hitler.
Stával na balkónu hotelu Elphant a zdviženou pravicí zdravil kordóny pochodujících příznivců. Mnozí místní si ho oblíbili a on si oblíbil je. Vracel jim to významnými funkcemi ve státní správě nebo armádě. Na historii města to zanechalo temnou stopu. Bez nadšení a podpory obyčejných lidí by nacismus těžko vznikl. Jak je možné, že obyvatelé Německa nechali tak jednoduše zvítězit zlo? Jak to, že sebou nechali tak lehce manipulovat? Co na samém začátku přehlédli?
Kopec Ettersberg byl ideální volbou pro koncentrační tábor. Stál u velkého města, poblíž silniční a železniční sítě, což umožnilo snadnou dopravu personálu, vězňů i materiálu. Zároveň byl dostatečně daleko, aby zůstalo skryto, co se dělo za plotem z ostnatého drátu. Do stavby se nejprve pustila jednotka, která byla poprvé zformována v roce 1937. SS-Totenkopfstandarte 3 Thüringen vznikla ze strážních oddílů SS. Měla sedm sturmbannen (praporů). Její 2. prapor se, mimo jiné, účastnil obsazení Sudet v roce 1938.
3. prapor vybudoval na Ettersbergu několik prvních baráků. Dělníci dorazili 15. července 1937 v konvoji nákladních automobilů. Všichni bez výjimky političtí vězni, profesí převážně truhláři. Za dvacet dní už na místě pracovalo 1 400 mužů. Muselo se toho udělat dost. Nejprve vykácet severní stranu kopce a položit rozvody vody a kanalizace. Zanedlouho stálo oplocení, strážní věže, latríny a skladiště. Pro důstojníky SS kasárna. V těsném okolí pak domy pro rodiny dozorců a rezidence pro velitele tábora. Později přibyly kotce pro psy, biograf, ošetřovna, střelnice a benzínová pumpa. Nelze opomenout dvě zařízení, z nichž běhá mráz po zádech. Krematorium se šesti pecemi, které bylo vybudováno poté, když už krematorium ve Výmaru nestíhalo a patologická laboratoř, ve které se prováděly lékařské pokusy na živých vězních.
Buchenwald vyrostl podle lágru v Dachau, přesto se v několika věcech lišil. Vzorový tábor měl vězeňské baráky vyrovnány do rovnoběžných pravidelných řad. Ettesberg je kopec a tábor se jeho tvaru musel přizpůsobit. Brána stála na vrcholku a bylo na ní vidět odevšad. Dozorci s kulometem na strážní věži č.1 proto měli dokonalý přehled. Kolem koncentráku stálo dalších dvanáct věží a plot z ostnatého drátu byl pod elektrickým napětím. Nemusel ani být. Kdyby se k němu někdo jen přiblížil, stráže měly rozkaz takového nešťastníka zastřelit. Kdo měl štěstí a přežil, toho čekal pobyt v Bunkru. Šlo o jakési malé vězení ve vězení se spoustou malých cel. A také mučírnou. V ní dozorci vězně před smrtí týrali celé hodiny, než je popravili.
Lágr byl částečně soběstačný, vyráběl nezbytné věci a měl své hospodářství. Jenže ne úplně. Pekaři, řezníci, krejčí, řidiči, lékárníci a mnozí další, ti všichni museli své zboží někomu předávat nebo občas vozit. Po válce tvrdili, že o ničem nevěděli. Opravdu je technicky možné, že nic a nikoho neviděli?
V průběhu existence tábora se objevily další odlišnosti, které nebyly ani v Dachau, ani v jiných lágrech. Například zoologická zahrada, která sloužila pro návštěvy a pobavení rodin dozorců SS. Nebo stáje pro koně a krytá jízdárna, kterou nechal velitel tábora zbudovat pro svou ženu. A dokonce divadlo nebo nevěstinec. Nezapomnělo se na nic. Chyběla jen specialita vyhlazovacích táborů. Plynové komory.
Jak napsal americký historik Flint Whitlock: děsivé panoptikum. Když do poměrně luxusní rezidence velitele tábora přijela rodinná návštěva nebo jeho přátele, nikdo z nich neměl ani tušení, jaké hrůzy se jen pár desítek metrů od nich odehrávají. Při vydatném obědě si těžko dokázali představit, jak trýznivým hladem vězni trpí. Takový byl koncentrák Buchenwald.
Pokračování příště
V roce 2018 psáno pro iDNES.cz, v roce 2025 upraveno pro Médium.cz
Dovětek autora:
Nejsem historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti o správnosti uvedených faktů či dějů, neváhejte, prosím, prezentovat svůj názor nebo poznatek v diskuzi.
Zdroje:
Americký historik Flint Whitlock a jeho knihy:
Buchenwald: Peklo na kopečku, rok vydání 2013
Buchenwaldské bestie: Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, rok vydání 2015
Přežil jsem Buchenwald: Moje osobní cesta peklem, rok vydání 2016
V drápech bestie, rok vydání 2010, autor Jan Hajšman, český novinář a vězeň
Wikipedie, otevřená encyklopedie
Muzeum koncentračních táborů Buchenwald a Mittelbau-Dora
Webové stránky Buchenwald
Wikimedia Commons, Wikipedie, otevřená encyklopedie
