Článek
Ve městě založeném Tomášem Baťou ji zná asi každý. Potkal jsem ji pětkrát, z toho dvakrát na úrazovce. Poprvé měla omotanou hlavu obvazem a podruhé zlomenou ruku. Tohle sebou nese život s alkoholem mezi bezdomovci.
Tedy říkáme jim bezdomovci, ale ne všichni nemají kde bydlet. Někteří spí na lavičkách přikrytí novinami nebo chodí odpočívat do azylových domů či podřimují v čekárnách na vlakových stanicích. Jsou ale tací, kteří někde mají svůj byt nebo domov na ubytovně. S těmi na ulici tráví čas. Je zdáním, že jejich životy se točí pouze kolem lahví s levným chlastem. Jde o uzavřenou komunitu, jejíž členy spojují další společné problémy. Nedostatek peněz, zdravotní potíže, neuspořádané rodinné vazby a partnerské vztahy v troskách. Jako v každém společenství, i tady se najdou takoví, kteří oproti ostatním v něčem vynikají.
Hvězdou jedné takové party je Olina. Neví se, kdy přesně vyšla, táhne ji zřejmě na padesátku, i když na ulici vypadá každý starší. O jejím životě kolují fámy. Prý kdysi pracovala jako vrchní zdravotní sestra. Impuls k nadměrnému pití měla spustit smrt manžela, ale jiná verze tvrdí, že on někde spokojeně žije sám. Stejně jako její dítě, které měla sebrat sociálka. Nebo je všechno jinak. Jisté je, že si s ní úřady neví rady. Několikrát sice absolvovala protialkoholní léčbu, jak sama zmiňuje v rozhovoru na YouTube, ale zřejmě s nejistým výsledkem.
Proslavil ji mimořádný talent pro dramatično. Umí si najít nejméně vhodný čas a místo pro svá vystoupení. Třeba v pravé poledne si uprostřed náměstí svléknout kalhotky a vymočit na dlažební kostky před městskou radnicí. Umí ječet na celé kolo nakřáplým hlasem. Dokáže hrubě nadávat. Jako lidé bez domova by patrně nikoho bez příčiny fyzicky nenapadla, přesto občas budí strach svou hlučností. Proslula také spoustou modřin a zlomenin z různých pádů. Je známá firma, takže si s ní tykají někteří městští strážníci, podobně jako lidi od záchranky. Což neznamená, že ji mají rádi.
Opilá Olina ze Zlína opravdu není říkanka. Ani moje zesměšnění, neútočil bych na dámu, byť pod vlivem. Jde totiž o název jedné facebookové skupiny. Asi vás napadne, jak si takový člověk může založit na nejznámější sociální síti světa svoji skupinu a co na ní řeší. Je pravda, že i lidi na ulici jdou s dobou, tato žena k nim však nepatří.
Skupinu totiž nezaložila Olina. Přesto v ní najdete spoustu příspěvků v kterých hraje hlavní roli. Na některých videích tančí, na jiných nadává, v jednom si stahuje kalhotky. Autor jednoho postu popisuje podrobně sledovací akci Oliny v trvání asi padesáti minut. Je tu několik selfie, kdy se s ní muži drží kolem krku a na jednom videu se objímá s mladými slečnami. Pod každým příspěvkem diskutuje asi desítka členů skupiny.
Jejich cílem je tedy dotyčnou dámu sledovat, když se někde objeví vyfotit nebo natočit video. Potom zveřejnit na sociální síti, popsat zážitek, popovídat si o ní a získat pár lajků. No co, zábava pro pár puberťáků. Nebo ne?
Ke dni, kdy píšu tento článek, má skupina sedm tisíc tři sta dvacet osm členů, pro jistotu uvádím ještě v číslicích: 7 328. To jenom aby si někdo nemyslel, že jde o omyl. A prosím, skoro žádní puberťáci.
Na úplném dně lidské duše se najde něco tajného a temného. Sny o nesplněných dobrodružstvích, touhy se vyspat s neznámými, nutkání něco ukrást nebo někomu fyzicky ublížit. Dotyčnému v hlavě prolétne myšlenka a drtivá většina ji se strachem okamžitě zavrhne. Ale ona se neztratí. Zůstává v hloubi nás samotných ukryta a my si myslíme, že zmizela, protože my přece nejsme schopni žádných špatností. Jenže v budoucnu přijde příležitost. Hádka s partnerem, zrada ve vztahu, příliš alkoholu na večírku a potom…Myšlenka vyplave z temnoty, zhmotní se a stane realitou.
Možná si někdo řekne: Mně se nic nemůže stát, jsem pevný a neselžu. Ano, může tomu tak být. Ale taky nemusí. V každém případě, pokud si hrajeme s ďáblem, podobné myšlenky na světlo boží vytahujeme. Tato facebooková skupina takovou ďábelskou hrou je, protože probouzí ty nejspodnější pudy.
Jako kdybych slyšel: jde přece o legraci, ty jeden hloupý morousi a natvrdlý asketo.
Je alarmující, kolik lidí se dnes hroutí, že nemá čas na sebe či rodinu a vyhledává psychiatra. Přesto si skoro deset procent obyvatel krajského města najde čas na šmírování jiné osoby a považuje za ohromnou srandu si ji natáčet, bavit se o jejím životě, ba dokonce si naoko dělat starosti, když se nějakou dobu nikde neukáže. Argument, že tolik času tahle relaxační činnost zase nezabere, je ve stínu „hororových stresů dnešních dní“, poněkud směšný.
Navíc jde o srandu, v které se doslova stíhá cizí člověk bez jeho souhlasu. Srandu, která má nádech jakéhosi zvrhlého vzrušení. Srandu, která je úchylná a hraničí s digitální šikanou.
Skupina Opilá Olina ze Zlína není žádnou neškodnou zábavou o neveselém osudu jedné ženy ztracené ve vesmíru.
Je nelichotivou výpovědí o temných hlubinách lidské duše.
Psáno v březnu 2025 pro Médium.cz
