Článek
Když Arabové rozdrtili Perskou říši, zdálo se, že jim nic nestojí v cestě. Afghánistán je rychle vyvedl z omylu. Arabům trvalo tři sta let, než se jim podařilo v zemi prosadit Islám jako hlavní náboženský směr. V zemi mají kmenoví regionální vládci v rukách obrovskou moc a obyvatelstvo brání svůj způsob života, ovlivněný islámskými zákony.
Jak tvrdě se proto na Afghánistán dívají cizinci, dokládá výrok Winstona Churchilla: „Jejich morální kodex, v němž se proradnost a násilí nepovažují za nemravné jednání, ale za ctnost, zrodil tak prapodivné a rozporné pojetí cti, jaké je pro logicky uvažujícího člověka zcela nepochopitelné.“
Křižovatka střetů a konfliktů
Afghánistán obklopují geopolitické mocnosti jako Rusko, Čína, Indie, Pákistán a Írán. Samotná poloha země vždy patřila k příčinám místních ozbrojených konfliktů.
Alexandr Veliký: Orientem lze projít, nelze ho však dobýt
Civilizace na území dnešního Afghánistánu se začala utvářet někdy kolem roku tři tisíce před naším letopočtem. První velký nájezdník, který se v zemi objevil, byl Alexandr Veliký, známý též jako Makedonský (narozen v červenci 356 př.n.l., zemřel v červnu 323 př.n.l.). Do země vpadl v rámci své invaze do Perské říše, kterou se mu podařilo rozvrátit.
Stal se nejúspěšnějším vojevůdcem v historii lidstva, protože nikdy neztratil ani jednu bitvu. Dokonce ani na území Afghánistánu, kde vedl přes tři roky trvající válku proti povstalcům. Nikdy si ho však nedokázal podmanit. Z té doby pochází jeho slavný výrok: „Orientem lze projít, nelze ho však dobýt!“.
Zničený britský expediční sbor
Základy novodobého Afghánistánu položil v roce 1747 Ahmad Šáh Durrání. Sjednotil paštúnské kmeny, k čemuž použil nejen mírové dohody, ale také úplatky a násilí.
V roce 1826 se moci chopil Muhammad Chán Dóst. Jeho rostoucí moc byla trnem v oku britskému impériu. Dóst se proto obracel se žádostí o pomoc k Rusům, Britům se je však podařilo vyšachovat. Následně do oblasti vyslali svůj expediční sbor, čímž započala první britsko-afghánská válka, která trvala od roku 1838 do roku 1842.
Britové instalovali v zemi loutkovou vládu a zavedli režim, proti kterému se zvedl obrovský odpor. Po vzpouře vyvolané Paštúny byla na začátku britská šestnáctitisícová armáda donucena k ústupu. Na jejím konci do nejbližší pevnosti v Džalalabádu dorazil po strastiplné cestě pouze jeden plukovní lékař, který podal svědectví, že celý expediční sbor byl zničen.
Druhá britsko-afghánská válka
Tento konflikt započal roku 1874 a jeho cílem bylo připojit Afghánistán k Britské Indii. Rozhodující bitva proběhla o šest let později u městečka Maiwandu a Britové v ní byli na hlavu poraženi. Z jejich dvou a půl tisíce mužů polovina padla pod dělostřeleckou palbou a zbytek se nedokázal ubránit desetinásobné přesile. Jediným pozitivním výsledkem pro ně bylo, že se jim podařilo zabránit ruskému pronikání.
Uznání samostatného státu Británií
V letech 1919-1929 v Afghánistánu vládl Amanulláh Chán, který prosadil sociální a politické reformy, včetně diplomatických kontaktů se Západem. Na počátku však Britové vyhlásili další válku, protože odmítali přihlížet pokusům Afghánistánu a Ruska o sblížení. Teprve poté, co nasadili asi 350 000 vojáků s tanky a letadly, se podařilo oběma stranám uzavřít příměří. Následně Britové uznali Afghánistán jako samostatný stát. Zároveň oznámili, že na jeho území již pronikat nebudou, ovšem teprve poté, co došlo k dohodě o neútočení se Sovětským svazem.
Druhá světová válka
Hitlerovské Německo se pokusilo získat Afghánistán za svého spojence. Jeho agenti se pokusili neúspěšně vyprovokovat povstání Paštúnských kmenů. Výsledkem jen bylo, že v roce 1941 byli všichni vypovězeni ze země. Ani Němci tedy nedokázali Afghánistán strhnout na svou stranu. Ten začal vystupovat jako nezávislý stát, k čemuž mu pomohlo, že si za druhé světové války zachoval neutralitu a nepřipojil se k žádné válčící straně. V tu dobu se zemi podařilo položit základy hospodářské spolupráce s USA.
Éra míru a stability
Od roku 1933 do roku 1973 v zemi vládl král Muhammad Záhir Šáh. V období studené války se obratně snažil o neutrální politiku vůči oběma znepřáteleným světovým blokům. Vnitřní politiku prosazoval přiměřenými prostředky a snažil se mírnit napětí mezi náboženskými, etnickými i kmenovými uskupeními. Obtížně a pomalu prosazoval modernizaci země. Místní obyvatelé však na dobu jeho panování vzpomínají jako na éru míru a stability.
Vojenský převrat
V roce 1973 králův švagr Muhammad Daúd Chán s pomocí armádních důstojníků provedl nekrvavý puč a stal se prezidentem. Daúd a jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy se v zemi chopili moci komunisté, kteří přišli s revolučním programem.
Mezi ušlechtilá komunistická témata patřilo: odstranění feudalismu, provedení pozemkové reformy, vyřešení národnostních problémů, zajištění práv žen, upevnění ekonomiky a odstranění negramotnosti a nezaměstnanosti. Jenže jejich prosazení komunisté prováděli překotně, s pomocí násilí, mučení a poprav. Na venkově se proti nim zvedl odpor a země se ocitla v chaosu.
Sovětská invaze
Tehdy vládl prezident Tarákí spolu s předsedou vlády Hafizulláhem Aminem. Ten však svého prezidenta zavraždil a krátce poté byl sám zabit sovětskými speciálními jednotkami. Následně do čela země Rusové dosadili Babraka Karmala. Tím SSSR započal válku v Afghánistánu trvající deset let.
Brýle naší civilizace
Po celou svou historii Afghánci dávali opakovaně najevo jediné: Tohle je naše země!
Máme právo vynášet soudy o dějinách a chování jiných národů, východních náboženstvích a cizím pojetí cti a mravnosti? Vždyť často nechápeme ani historii země, v níž sami žijeme. Po sto letech, které jsou jenom mrknutím v životě této planety, bouráme sochy těm, kterým se kdysi tleskalo a stavíme jiným, kteří byli pronásledováni.
Dávné události sledujeme a hodnotíme brýlemi naší současné pohodlné civilizace. Přitom největším problémem dnešního světa je jenom jedna věc, která produkuje ve velkém závist, nenávist, špatné vztahy mezi lidmi a v konečném důsledku i zlo vedoucí k malým a velkým válkám.
Nedostatek empatie.
Psáno pro Médium.cz
Příště: Sověti v Afghánistánu: Bublinky z Coca-coly
Osnova série:
Sověti v Afghánistánu: Tohle je naše země!
Sověti v Afghánistánu: Bublinky z Coca-coly
Sověti v Afghánistánu: Operace bouře 333
Sověti v Afghánistánu: Útoky ďábelských kočárů
Sověti v Afghánistánu: Krvavý Lev z Pandžšíru
Sověti v Afghánistánu: Zinkové rakve pro mrtvé ruské vojáky
Sověti v Afghánistánu: Mudžahedíni
Sověti v Afghánistánu: Boj o kótu 3234
Sověti v Afghánistánu: Ruský Vietnam
Zdroje:
Kniha Prokletá válka, Afghánistán – moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;
Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;
Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333: https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid
Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0
Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize: https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc
Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz: https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA
Jiné zdroje: https://blog.idnes.cz/jansik
