Zimní zelená propaganda v plném proudu. V čem nám myslivci lžou a proč?

Každou zimu se veřejnost skrze média i mluvené slovo setkává s mnoha výzvami myslivců ve vztahu k divokým zvířatům. Prý bychom neměli krmit zvěř nevhodnou potravou, nechodit zbytečně do lesa, venčit psy ideálně na vodítku. Jejich argument je pokaždé stejný — zvěř je v zimě oslabená, šetří energii a jakýkoli stres ji může stát život. Jenže právě v zimě se v přírodě kolem nás odehrává řada situací, které s těmito varováními zjevně kolidují. Věděli jste, jakým paradoxům každou zimu možná i vy sami podléháte?

Myslivci v zimě masivně přikrmují zvěř, aby „měla co jíst“. Současně ale dlouhodobě upozorňují, že spárkatá zvěř je u nás přemnožená a způsobuje obrovské škody na lesních porostech i zemědělských plodinách. Zásadní rozpor spočívá v tom, že právě zimní období je v přírodě přirozeným regulačním mechanismem. Bez umělého přikrmování by část populace zimu nepřežila — a právě tím by se stavy přirozeně snížily. Zimní krmení se navíc netýká jen původních druhů. Významná část potravy míří k nepůvodním druhům, jako jsou mufloni či daňci — zvířata, která se v české krajině vyskytují jen díky lidskému chovu a která jsou dnes rovněž přemnožená. Ve jménu myslivosti se tak v krajině uměle udržují populace druhů, které do ní historicky nepatří. Dalším velmi významným paradoxem je, že veřejnost je vyzývána, aby v zimě omezila pohyb v lese, protože zvěř při útěku zbytečně ztrácí energii a může následně uhynout. Zvláštní důraz je kladen na psy, kteří prý zvěř nadměrně stresují. O tom, že pes na volno dokáže divoké zvíře pěkně vystresovat samozřejmě není pochyb. Současně ale v témže období probíhají hromadné hony. Během nich se do lesa vydávají desítky myslivců, používají se lovečtí psi a zvířata jsou opakovaně plašena, hnána a stresována střelbou. Jinými slovy: zvířatům podle myslivců nevadí, když je stresovaná při mysliveckém honu, ale vadí, když ji vyruší obyčejný člověk na procházce se psem. Zvláštní, že? A přitom přesně takto to v praxi vypadá. Pojďme se nad tím zamyslet ještě víc do hloubky. Tyto paradoxy totiž, bohužel pro myslivce, vidí i věda.

Jedním z nejčastějších argumentů myslivců je, že přikrmování zvěře v zimě má pomáhat přežít chladné měsíce a chránit ji před hladem. Pokud se ale podíváme na data a vědecké poznatky, vyvstává z toho velmi jiný obraz — a řada otázek, které už nejsou jen řečnické.

Vědecké studie ukazují, že umělé přikrmování mění zdraví a chování zvířat, často způsobem, který může být pro jejich populaci ve výsledku škodlivý. Například analýza výživy předimenzovaného krmiva ukázala, že jeho vysoký energetický obsah mění složení střevní mikroflóry jelenů, což souvisí s adaptací metabolizmu a může mít nepředvídatelné dopady na jejich zdraví. Studie z veterinární univerzity ve Vídni ukázala, že zimní přikrmování má vliv na složení mikrobioty v bachoru trávicím traktu srnčí zvěře, což může mít opět negativní dopady na její zdraví. Existují i rozsáhlé přehledy studií, které přesně varují před dalším vážným rizikem: koncentrace zvířat kolem krmelišť nebo stanovišť s krmivem zvyšuje riziko šíření nemocí. Přikrmování dokáže u zvířat ovlivnit nejen jejich zdraví, ale také chování. Například u losů bylo zjištěno, že krmení změnilo migrační vzorce a chování během různých sezón – zvířata se méně pohybovala přirozeně a více zůstávala u krmelišť, což může ovlivnit jejich přirozenou ekologii i dostupnost potravy jinde.

Přikrmování může mít na první pohled i nečekané populační účinky. Studie z Journal of Wildlife Management ukazuje, že přikrmování se pochopitelně netýká jen jednoho druhu, ale může shromažďovat různé druhy – včetně nepůvodních či invazivních – a tím zvyšovat riziko přenosu nemocí a uměle zvyšovat populace původních i nepůvodních druhů zvířat. Právě umělé navyšování stavů nejrůznějších druhů zvířat myslivci a jejich přikrmování je blíže fakticky popsáno i u nás. Tuto problematiku analyzovalo Hnutí Duha již v roce 2008. Z této analýzy jasně vyplývá, že souvislost přikrmování se schopností populace růst nad úroveň, kterou by přirozené prostředí uneslo, je jedním z faktorů udržujících vysokou koncentraci zvířat. Důsledkem přikrmování je, že zvířat je v honitbách více než by bylo přirozeně, což vede i k vyšším škodám na lese.

Není náhodou, že v mnoha zemích světa je krmení volně žijících zvířat přímo zakázáno nebo silně regulováno — právě kvůli těmto průkazným rizikům pro zdraví, ekologickou rovnováhu a bezpečí lidí. Problémem je i to, že přikrmování často přispívá k tzv. synantropizaci — tedy situaci, kdy se původně plachá divoká zvířata přizpůsobují životu v lidském prostředí a hledají snadnou potravu u lidských sídel. To je trend, který ekologové považují za nepřirozený a dlouhodobě destabilizující pro přírodní populace.

V praxi tak místo toho, aby umělé přikrmování posilovalo zdraví a odolnost zvěře, často vzniká řada vedlejších efektů: šíření nemocí, narušení přirozené výživy, ztráta biologických adaptací a populační nárůsty býložravců, které jsou ekosystémově neúnosné.

Proč se tedy každou zimu setkáváme s rozsáhlou propagandou, která v médiích, od televize až po internet, představuje myslivce jako pozitivní ikony? Myslivci pravidelně plní krmelce a vozí do přírody obrovské množství nepůvodního krmiva a podle prezentace médií tím zvířatům pomáhají a chrání je. Věda však ukazuje něco jiného. Přikrmování zhoršuje zdravotní stav zvířat, narušuje jejich migrační návyky, mění chování a uměle zvyšuje populace druhů, které by jinak zimou přirozeně regulovány byly. Každý rok tedy sledujeme nářky zemědělců a lesníků o obrovských škodách způsobených okusem divokými zvířaty a zároveň se v zimě rozplýváme nad zelenými klobouky, které s láskou pečují o divoká zvířata. Dává vám to nějaký smysl? A všimli jste si, že většinou myslivci přikrmují v blízkosti posedů a kazatelen, ze kterých loví? Jde tedy o lov, nebo o blaho zvířat?

Během každoročních zimních mysliveckých kampaní dozvídáme, že náš pravidelný a intenzivní pobyt v přírodě během zimních měsíců (a zejména se psem) může být pro zvěř velmi rizikový. Vyvolaný stres totiž může zvířatům v době, kdy mají málo potravy a musí šetřit energií, přivodit dokonce i smrt. Současně ale v téže době probíhají masivní hromadné hony, při nichž desítky myslivců vstupují do lesů s cílem zastřelit co nejvíc zvířat. Nejedná se jen o střelbu. Právě tato aktivita je každoročně spojována s používáním velkého množství loveckých psů. Navíc k většině krmelišť a posedů během zimy jezdí terénními auty a čtyřkolkami, což je z hlediska stresu a rušení zvířat ještě intenzivnější.

Biologie v tom má ale poměrně jasno. Stres je zkrátka stres a nezáleží na jeho původci – tedy nezáleží na tom, zda ho způsobí běžný návštěvník lesa, nebo organizovaný hon. Vědecké studie ukazují, že opakované rušení divoké zvěře v zimě vede k vysokému energetickému výdeji, oslabení imunitního systému a zvýšení úmrtnosti. Každý rok máme věřit tomu, že právě před těmito důsledky stresu se myslivci snaží svými výzvami divoká zvířata ochránit. V době, kdy se k nám tyto výzvy dostávají, ale samotní myslivci pořádají hromadné hony, během kterých se střílí s cílem divoká zvířata zabíjet a během kterých po lesích běhají lovečtí psi s cílem zabíjet. Zdá se, že myslivci se pro širokou veřejnost snaží vymýšlet pravidla, která by pro ně samotné platit neměla. Jejich častým argumentem bývá, že v případě honu se ale jedná o jednorázovou akci a jinak v přírodě dodržují klid, kdežto běžných návštěvníků je v přírodě mnohem více. Neexistuje veřejně dostupné číslo, které by jasně sdělovalo, kolik v tomto období myslivci pořádají honů. Nicméně ze statistik Policie České republiky vyplývá, že v zimním období provedou řádově stovky až tisíce kontrol během těchto honů. V roce 2021 to bylo dokonce 6000 kontrol, tedy 6000 hromadných honů během podzimního a zimního období. Z těchto dat vyplývá, že se nejedná o nějakou ojedinělou aktivitu, ale že je to činnost celorepublikově organizovaná a doslova masivní.

Z hlediska stresu, který myslivci organizováním těchto honů vyvolávají u divokých zvířat, můžeme narazit na jednu velmi zajímavou studii. Studie z Biological Conservation zkoumala, jak se srnčí zvěři mění v chování v oblastech, kde se s psy loví jiné druhy. Zvířata kontrolovaně změnila své rozsahy domovských oblastí, často se vyhýbala oblastem, kde probíhaly hony — i když nebyla přímo cíleným druhem. To znamená, že rušení honem ovlivňuje i necílové druhy, mění jejich prostorové rozšíření a chování v krajině. Laicky řečeno, i těm zvířatům, která nejsou cílem myslivců během honu, se štěkání loveckých psů, střelba, zvuky terénních aut a celková atmosféra této činnosti zcela zákonitě nezamlouvá. Zatímco oficiální výzvy myslivců zdůrazňují, že by návštěvníci měli v zimě chodit se psem na vodítku, aby nezvyšovali energetickou zátěž zvěře, současná věda ukazuje, že organizovaný lov se psy často vytváří daleko silnější stresovou zátěž než běžná rekreační aktivita, protože zvířata jsou pronásledována, nucena měnit své chování a vydávat více energie, než je zdravé. Svými "úspěchy"se pak navíc myslivci chlubí na sociálních sítích a výkony loveckých psů vychvalují, zatímco byste s vaším psem nejlépe v zimě vůbec do přírody chodit neměli.

Každoroční zimní propaganda českých myslivců je plná paradoxů. Myslivci, lesníci i zemědělci každý rok naříkají, že jelení a srnčí zvěř je přemnožená a v zimě pak ty zelené klobouky vidíme na obrazovkách televizí, jak dojemně popisují, že zvířata během zimy intenzivně krmí, aby přežila zimu. Slýcháváme jejich výzvy k ohleduplnosti vůči zvířatům v zimním období, abychom je nerušili se svými psy a přitom oni sami na podzim a v zimě organizují po celé zemi tisíce honů, během kterých používají lovecké psy. Vědecké studie potvrzují, že tyto zásahy nesnižují, ale zvyšují stres zvěře, mění její přirozené chování, podporují nemocnost a uměle navyšují populace. Přikrmování často posiluje i nepůvodní druhy, jako jsou mufloni a daňci, které škodí původním ekosystémům. Výsledkem je zcela zřejmý rozpor: to, co je médii a myslivci prezentováno jako péče a ochrana, ve skutečnosti často ohrožuje zdraví a přirozený život zvěře. Každý, kdo do lesa vstupuje, se tak setkává s dvojím standardem – pravidla platí pro veřejnost, ale nikoli pro ty, kdo je veřejně hlásají. Myslivcům tento stav v konečném důsledku zkrátka vyhovuje, protože v očích veřejnosti vypadají jako milovníci zvířat a přírody a v zimním období mají v lese klid od lidí na svoje společné hony.

Člověk tak stojí před otázkou: skutečně myslivci chrání přírodu, nebo jde jen o iluzi „péče o zvěř“? Odpověď není jednoduchá – ale určitě stojí za to se nad tím zamyslet. Abyste si na to dokázali odpovědět, tak jako já, musíte se na to zkrátka podívat na vlastní oči. Jako člen české neziskové organizace Justice for Nature se dlouhá léta věnuji monitoringu a ochraně velkých šelem. Dříve s kolegy na Slovensku, dnes intenzivně v České republice. Vřele vám doporučuji s nevětší obezřetností vůči divokým zvířatům navštívit pár takových mysliveckých krmělišť a posedů během zimního období. Myslím, že byste byli skutečně překvapeni, jak se realita vymyká tomu, co myslivci prezentují na sociálních sítích a co po večerech běží v televizních reportážích. Kuchyňský odpad, zkažené potraviny, nejčastěji ovoce, zelenina a pečivo, živočišný odpad a někdy i takové pozoruhodnosti, jako třeba sladké pečivo nebo kuřecí křidýlka. I to podle mnoha myslivců patří na každodenní jídelníček divokých zvířat v přírodě.

Když se nad tím do hloubky zamyslíte a něco takového vidíte i na vlastní oči, samozřejmě si položíte i otázku, zda to má vůbec nějaké řešení. Z přikrmování zvířat v zimním období se tady totiž stala doslova tradice. Prvním krokem jednoznačně je, že si široká, odborná i laická veřejnost, začne tyto paradoxy uvědomovat a přestane jim postupně tak tendenčně podléhat. Další kroky ale už musí být legislativní. Z hlediska zákona o myslivosti je třeba nastolit striktní zákaz zimního přikrmování volně žijících živočichů a zrušit mysliveckým spolkům tuto aktivitu jako vyloženou povinnost. Dále pak nastavit funkční kontrolní mechanismus této činnosti a dát kompetence státním institucím přikrmování pokutovat (nejlépe České inspekci životního prostředí) a pochopitelně i nadále bojovat za celoroční ochranu velkých šelem a lepší ochranu malých šelem, které jsou stejně jako zima, nejlepším regulačním prvkem v rámci potravního řetězce a mohou nám pomoci k zdravější a klimaticky odolnější krajině kolem nás.

ZDROJE:

(1) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29210236/

(2) https://nachrichten.idw-online.de/2019/10/01/the-impact-of-supplemental-winter-feeding-on-the-rumen-microbiota-of-roe-deer

(3) https://link.springer.com/article/10.1007/s13364-016-0301-1

(4)https://hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/premnozena_zver_reseni.pdf

(5) https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0006320710004702

(6) https://www.nature.com/articles/s41598-021-95927-2

(7) https://policie.gov.cz/clanek/web-informacni-servis-zpravodajstvi-kazdorocne-probihaji-kontroly-mysliveckych-honu.aspx

(8) https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0167587713003607

(9) https://www.mass.gov/info-details/avoid-feeding-wildlife