Zastřelil vlka a jako trofej mu uřízl hlavu a ocas. V Brništi na Liberecku řádí nebezpečný pytlák

Organizace Justice for Nature, z.s. na svých sociálních sítích informuje o loňském případu pytláctví v myslivecké honitbě Brniště na Liberecku, kde zatím neznámý pachatel nelegálně zastřelil chráněného vlka obecného a následně z těla odřízl hlavu a ocas, což si s největší pravděpodobností nelegálně ponechal jako trofej. Případ surového zabití chráněného živočicha, který v poslední době v České republice v takové intenzitě nemá obdoby. Tělo vlka našel náhodný kolemjdoucí, který v prvním okamžiku zaváhal, zda se jedná o mrtvého psa, nebo vlka. Velmi uvědoměle se rozhodl, že svůj nález oznámí a udělal to naprosto ukázkově. Namísto toho, aby nález oznámil zdejším myslivcům, což se v posledních několika letech ukazuje jako zcela nefunkční řešení, rozhodl se nálezce obrátit na tým z programu Prevence Environmentální Kriminality, který se podobnými nálezy zabývá. Tento tým se okamžitě vydal na místo nálezu, kde spolu s pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Policií České republiky skutečně určil, že se s největší pravděpodobností jedná o vlka. Případem se dále zabývala kriminální Policie, které se bohužel nepodařilo pachatele najít a dopadnout. Kdo má doma vlčí lebku a ocas tak stále zůstává záhadou, které se ale organizace Justice for Nature i nadále věnuje.

Vlk obecný byl na území dnešní České republiky vyhuben v průběhu 19. a počátku 20. století. Jeho návrat v posledních desetiletích není výsledkem žádného „umělého vysazování“, jak mnozí myslivci a chovatelé rádi hlásají, ale přirozené migrace z okolních zemí – zejména z Německa, Polska a Slovenska.

Vlk je tzv. vrcholový predátor. Takové druhy hrají v ekosystémech zásadní roli:

Vědecké studie dlouhodobě potvrzují, že přítomnost vrcholových predátorů má pozitivní kaskádový efekt na celý ekosystém – od rostlin až po drobné živočichy. Nejznámějším příkladem je návrat vlků do amerického Yellowstonského národního parku, kde došlo ke zlepšení stavu krajiny, vodních toků i biodiverzity.

V celé Střední Evropě se potýkáme s několika zásadními problémy v rámci vzdělávání o velkých šelmách. Prvním z nich je, že komunity myslivců a chovatelů hospodářských zvířat v mnoha regionech České republiky i Slovenska šíří dezinformace a mýty, které v očích veřejnosti vytvářejí o vlkovi zkreslený a mnohdy úplně falešný obraz. Veřejná debata o vlcích často stojí na mýtech a emocích. Realita je však jiná. Vlci žijí v rodinných smečkách, které obvykle tvoří rodičovský pár a jejich potomci z několika let. Každý jedinec má ve smečce svou roli a chování vlků je vysoce sociální a koordinované. Vlci spolu komunikují pomocí pachových značek, různých tělesných postojů i zvukových projevů.

Agresivita vůči lidem je u volně žijících vlků extrémně vzácná. V Evropě nejsou zdokumentovány prakticky žádné smrtelné útoky zdravých divokých vlků na člověka v moderních dějinách. Představa vlka jako krvelačné šelmy, která „číhá za vesnicí“, patří spíše do pohádek a folkloru než do reality 21. století, ale i přesto se tuto představu daří napříč mnoha vrstvami naší společnosti šířit. Takový falešný obraz vlka v konečném důsledků nahrává různým kriminálním jedincům, či organizovaným skupinám, kteří by vlka rádi trofejově lovili.

Zabití chráněného zvířete v České republice samo o sobě představuje závažný trestný čin. V případě vlka z Brniště však nejde „jen“ o nelegální usmrcení. Odříznutí hlavy a ocasu, tedy částí, které nemají žádný praktický význam, ale silnou symbolickou a trofejní hodnotu, posouvá celý čin do zcela jiné roviny. Tento typ jednání není nahodilý ani „běžný“. Moderní psychologie, psychiatrie i kriminologie se shodují, že krutost vůči zvířatům představuje jeden z nejvýraznějších varovných signálů patologického chování. Krutost ke zvířatům je varovný znak. Už desítky let je v odborné literatuře popsána souvislost mezi násilím páchaným na zvířatech a násilím vůči lidem. Neznamená to, že každý, kdo ublíží zvířeti, se automaticky stane násilníkem. Znamená to však, že opakovaná, cílená nebo sadistická brutalita je významným indikátorem poruch empatie, morálního úsudku a sebekontroly. Americká psychiatrická asociace (APA) i Evropská asociace forenzní psychologie dlouhodobě uvádějí, že záměrné týrání a zabíjení zvířat patří mezi klíčové projevy antisociální poruchy osobnosti a dalších závažných poruch chování. Zvláštní pozornost odborníků přitahují činy, které zahrnují zbytečné zohavení těla, trofejní motiv (uchovávání částí těl), absenci racionálního důvodu a emocionální odstup od utrpení oběti. Přesně tyto znaky jsou v případě vlka z Brniště přítomny.

Odříznutí hlavy a ocasu není akt nutnosti. Nejde o ochranu majetku, o potravní potřebu ani o nešťastnou náhodu. Jde o symbolické gesto dominance. Kriminologické studie označují tento typ jednání jako trofejní násilí – pachatel si uchovává část oběti jako připomínku činu, symbol moci, nebo potvrzení vlastní kontroly nad životem jiného tvora. Takové chování se nevyskytuje pouze u pytláků. Stejný mechanismus je prokazatelně popsán u sériových násilníků, válečných zločinů, a některých forem extrémního domácího násilí.

Zvíře se v těchto případech stává objektem, nikoli živou bytostí. To je klíčový bod, který odborníci považují za alarmující a za alarmující bychom ho měli považovat i v případě pytláka v Brništi.

Jedním z nejcitovanějších zjištění v této oblasti je tzv. „link theory“ – teorie propojení násilí. Ta říká, že násilí se neobjevuje izolovaně, ale má tendenci se přenášet mezi cíli, pokud není zastaveno. Výzkumy FBI, britské National Crime Agency i evropských kriminologických ústavů opakovaně prokázaly, že:

Nejde tedy o „přehnanou citlivost ochranářů“, ale o bezpečnostní téma, které berou vážně i bezpečnostní složky. Bagatelizace je v těchto případech opravdu nebezpečná. Veřejná debata k ní ovšem často sklouzává. Kdo z nás už někdy v takových případech neslyšel prohlášení, jako třeba „Však je to jenom zvíře“ nebo „Vlků je u nás dost a začínají být přemnožení“. Takový přístup je nebezpečný hned ze dvou důvodů. Zaprvé legitimizuje násilí vůči slabším a vytváří prostředí, ve kterém se pachatel cítí morálně ospravedlněn. Zadruhé vysílá signál, že určité formy brutality jsou tolerovatelné, pokud jsou namířeny proti „správnému cíli“. Historie i psychologie přitom jasně ukazují, že hranice tolerance se pak velmi snadno posouvá.

Případ z Brniště bohužel není ojedinělý. Nelegální zabíjení vlků je v České republice dlouhodobě evidováno, často však zůstává neodhalené. Přitom každý zastřelený vlk může znamenat rozpad celé smečky, ztrátu mláďat a destabilizaci lokální populace.

Způsob, jakým společnost reaguje na násilí vůči zvířatům, vypovídá hodně o jejím hodnotovém nastavení. Ochrana zvířat není sentimentální luxus. Je to indikátor civilizační úrovně, schopnosti empatie a respektu k životu jako takovému.

Vlk v Brništi nebyl jen zvíře. Byl součástí ekosystému, součástí smečky, živým organismem s komplexním chováním. Jeho smrt – a především způsob, jakým byla provedena – není jen porušením zákona, ale selháním morálního rámce, který by měl chránit slabší před svévolí silnějších. Pojmenovávat krutost ke zvířatům jako vážný problém není hon na čarodějnice. Je to prevence. Je to snaha zabránit tomu, aby se násilí stalo normou, aby se otupila citlivost a aby další podobné činy zůstaly bez povšimnutí. Mlčení a bagatelizace jsou tím nejlepším prostředím pro opakování těchto činů. I proto organizace Justice for Nature zorganizovala v únoru letošního roku na celém území honitby Brniště rozsáhlou informační kampaň. Během ní provedl tým z programu PEK výlep informačních plakátů ve všech dotčených obcích, akustickou kampaň, během které občany skrze ampliony na autě informovali o celém případu a vyzývali je k poskytnutí jakýchkoliv informací, které mohou napomoci v hledání pachatele a zároveň opakované terénní pátrání, během kterého na území této honitby hledali masité návnady, mapovali okolí loveckých zařízení a hledali známky dalšího případného pytláctví.

Případ vlka z Brniště ukazuje ještě jednu důležitou věc: že ochrana přírody není jen úkolem státu, policie nebo odborníků, ale že v klíčovém okamžiku může sehrát zásadní roli obyčejný člověk. Kdyby nálezce mrtvého zvířete nález bagatelizoval, nebo se obrátil na nesprávné osoby, mohl celý případ skončit bez vyšetřování, bez důkazů a bez jakékoliv šance na objasnění. To, že se rozhodl jednat správně, ukazuje, že občanská odpovědnost má skutečný dopad.

Hlásit nález mrtvého či zraněného chráněného živočicha, podezření na pytláctví nebo informace, které se k člověku dostanou, není žádné udavačství. Je to základní projev respektu k právu, k životu a ke společnosti, ve které chceme žít. Udavačství slouží osobním zájmům. Oznámení trestné činnosti slouží ochraně veřejného zájmu. Environmentální kriminalita často zůstává skrytá právě proto, že se odehrává v odlehlých místech a spoléhá na mlčení okolí. Pachatelé počítají s tím, že lidé „nebudou chtít mít problémy“ nebo že si řeknou, že „to není jejich věc“. Přesně na tom ale taková kriminalita stojí.

Každý, kdo se setká s podezřelým nálezem nebo se dozví informace o nelegálním zabíjení zvířat, má možnost obrátit se na Policii České republiky nebo na výjezdový tým programu Prevence Environmentální Kriminality, který je odborně připraven podobné případy řešit citlivě, profesionálně a v součinnosti s dalšími složkami. Postavit se čelem ke kriminalitě namířené proti přírodě neznamená stát se udavačem. Znamená to nebýt lhostejný. A právě lhostejnost je to, co dává pytlákům, násilníkům a ničitelům přírody největší prostor.

Pokud chceme žít ve společnosti, která respektuje zákony, život a základní etické hodnoty, pak odpovědnost neleží jen na institucích. Leží na každém z nás.

ZDROJE

(1) https://www.facebook.com/reel/2669175456798581

(2) https://www.casopis.ochranaprirody.cz/en/nature-and-landscape-management/the-grey-wolf-management-programme-in-the-czech-republic-an-introductory-presentation/?utm_source=chatgpt.com

(3) https://www.expats.cz/czech-news/article/wild-wolf-population-growing-in-czechia-s-sumava-national-park?utm_source=chatgpt.com

(4) Ripple & Beschta (2012), Trophic cascades in Yellowstone

(5) Mech & Boitani (2003), Wolves: Behavior, Ecology, and Conservation

(6) Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE)

(7) Ascione (2001), Animal Abuse and Youth Violence

(8) American Psychiatric Association

(9) FBI Behavioral Analysis Unit (publikované studie)

(10) https://celnisprava.gov.cz/cz/tiskove-zpravy/2021/Stranky/Lovec-%E2%80%93-razie-celn%C3%ADk%C5%AF-a-upytla%C4%8Den%C3%A1-rysice-na-%C5%A0umav%C4%9B-.aspx