Článek
Láska říká: Všichni, z nějakého důvodu, převzali argumentaci developerů, jak STAN, Praha sobě či Piráti. Pojďme pojmenovat věci, jak jsou.
Kontribuce (tedy povinné odvody developerů hlavnímu městu) neplatí developeři, jak se prezentuje, ale noví majitelé bytů nebo noví nájemci bytů. Developeři jsou v komfortní pozici, vypadají jako ti, které město konečně dostalo pod tlak, ale veškeré finance, které městu pošlou, nejdou na vrub jejich zisku nebo efektivity – jednoduše jim to zaplatí zákazníci v ceně bytů. Je jedno, zda jde o nájem nebo prodej.
Kontribuce tak způsobují reálně dvě věci – vylepšují městský rozpočet Prahy (která má na účtu 200 miliard…) a prodražují cenu bydlení. Každý, kdo si v Praze kupuje byt, zaplatí 300 tisíc až půl milionu prostřednictvím developera městu. Developer se nepodílí na nové infrastruktuře ze svého, jak představitelé města říkají.
Můžeme si stanovit pravidlo, že každý, kdo se stěhuje do Prahy, kupuje si tu byt či pronajímá nový byt, tak přispívá městu na infrastrukturu. Klidně. Ale má se to pojmenovat, jak to je. Ne, developer nepřispívá městu. Lidé, kterým byty prodává/pronajímá, přispívají městu.
Podle Václava Lásky je to vlastně bypass daňového systému. Lidé neplatí peníze státu, ale skrze developera do městské kasy. Přispívají na infrastrukturu, kterou má město stavět a financovat z rozpočtového určení daní.
Přínos je pro městskou kasu. Tam ale leží 200 miliard, které Praha není schopná proinvestovat. Když si připustíme, že Praha je chudá a potřebuje další peníze, dobře, ale je k tomu dobré vědět:
- prodražuje to bydlení – každý nový majitel zaplatí až půl milionu prostřednictvím developera městu, 8 miliard, které město získalo, je v principu crowdfunding od lidí, ne příspěvek developerů.
- Praha z kontribucí musí platit daň, s tím metodika kontribucí nepočítala a přestává to dávat ekonomicky smysl i pro město – pokyn Generálního finančního ředitelství nařizuje městu platit z protislužby za kontribuci 21% daň. Praha zaplatí miliardy státu za to, že lidem prodražuje bydlení. Skvělý systém.
- Plánovací smlouva na kontribuci trvá připravit a schválit kolem jednoho roku. Město platí právníky a projektanty. Ceny neúprosně rostou. Každý rok zdržení se propisuje do ceny bytů. Takže nejen že lidem prodraží cenu příspěvek na infrastrukturu, ale také je celý byt dražší, protože je o roční růst všech cen dražší.
- Developer často do smlouvy uplatňuje věci, takzvané nefinanční plnění, třeba školku, kterou by stejně musel postavit, aby byty prodal. Absence vybavenosti snižuje cenu a prodejnost bytu. Část toho, co vypadá jako příspěvek městu, by developer stejně financoval i bez smlouvy. Takže je to pro něj výhodné.
Celý systém by možná fungoval, kdyby v Praze bylo tisíce povolených a nepostavených bytů, kdyby nabídka překračovala poptávku. Pak by byl tržní tlak na developery a nutil by je nepromítat vše do prodejní ceny.
Za situace, kdy se prodá úplně vše ještě na papíře, kdy má Praha na účtech 200 miliard a fakt nepotřebuje příspěvek na infrastrukturu, tak to pouze prodražuje byty lidem. Dvakrát. Příspěvek a dražší byt kvůli délce a složitosti smlouvy.
Je to celé past, ze které je obtížné utéct. Nápad byl možná ušlechtilý, ale realizován architekty, kteří opravdu nerozumí tomu, co je trh, jaká je hodnota peněz, jak se projekty financují. Když se kontribuce zruší, developeři cenu nesníží, proč by měli? Chovají se tržně logicky a správně.
Je to past na lidi – dražší byty.
Je to past pro politiky – těžko vystupovat proti tomu, když to zdánlivě krotí developery a přináší městu peníze.
Je to past pro stát – bypass daňového systému, mimo systém.
Je to past pro malé a střední investory – systém kontribucí utáhnou jen velcí hráči a přispívá k oligopolizaci developmentu.
Vyhovovat to snad může jen úředníkovi, před jehož dveřmi musí každý investor čekat, kde se musí dohodnout, aby mohl stavět.
Co s tím?
Hlavně se nebavme o tom, že se mají kontribuce zvyšovat. Pokud nechceme dál lidem zdražovat byty. Můžeme se státem řešit, jak financovat samosprávy.
Jestli máme teď něco dohodnout, chtějme po developerech 5 procent bytů, stejně jako v Bratislavě. Je to transparentní, pro velké i malé hráče, pro město dobré, efektivní, rychlé, bez zákulisních her úředníků.
Dál Láska dodává, že tohle vše přece musí Petr Hlaváček, Adam Scheinherr, Tereza Nislerová dobře vědět, ale z nějakých podivných důvodů stejně manipulují s pražskými voliči a snaží se z nich dělat pitomce. Je teď na voličích, aby tuto manipulaci odmítli. Tím, že nebudou manipulátory volit.
