Článek
Státní investiční a rozvojová společnost SIRS měla být novým klíčovým hráčem při přípravě území pro budoucí průmyslové a logistické projekty. Vznikla s představou, že stát musí sám převzít aktivní roli, aby podpořil rozvoj regionů, zrychlil proces přípravy míst a naplnil dlouho odkládané investiční záměry. Jenže již od založení SIRS se ve veřejném prostoru objevují spekulace, zda tento krok vážně pomůže nastartovat českou ekonomiku a zda to celé není jen drahá a riziková náplast na nefungující systém českého stavebnictví.
Historické příklady ukazují, že efektivita není nejsilnější stránka státního aparátu. Vzpomeňme si třeba na pokusy o digitalizaci. Proč tedy čekáme, že nový státní podnik bude fungovat jinak, tedy bez zbytečného plýtvání státních peněz a s jasně viditelnými výsledky? Dosavadní investice SIRS potvrzují, že pěkně nalinkovaná teoretická vize a reálná praxe od sebe mohou být kilometry vzdálené.
Za rok a půl existence společnosti lze v registru smluv jen stěží najít zakázky, které by se týkaly inženýrských prací, přípravy projektové dokumentace sítí nebo zakázek na vyhotovení dokumentů pro jednotlivé fáze územního řízení. Naopak zde najdeme nákladné smlouvy týkající se marketingové propagace. Největší část těchto zakázek zajišťuje agentura Ewing s.r.o., s níž státní developer uzavřel dvě smlouvy, jejichž hodnoty činí 10,9 a 2,4 milionu korun. Agentura má za úkol dostat společnost SIRS do širšího povědomí veřejnosti. Co to znamená? Že namísto toho, aby se peníze dávaly na nákup pozemků a jejich přípravu, jsou tyto prostředky utráceny za kamufláž, že vše „běží podle plánu“. V době, kdy je třeba investovat do škol, dálnic nebo dostupného bydlení, je takové plýtvání víc než alarmující.
Pozornost si ale zaslouží i personální vazby, které se v této souvislosti objevily. Šéf komunikace SIRS, David Vondra, v agentuře Ewing, která dnes dostává od státního developera velké zakázky, pět let pracoval. Když někdo, kdo má na starosti komunikaci, před několika lety pracoval ve firmě, která dnes za statisíce či miliony dostává zakázky, není to jen otázka formalit — to je problém základní důvěryhodnosti.
Tato situace vyvolává pochybnosti, zda nejde jen o další ukázku toho, jak se v Česku s veřejnými prostředky zachází. Celá situace výrazně podkopává důvěru veřejnosti v to, že stát skutečně dělá věci ve prospěch svých obyvatel, a že nová státní společnost není jen další pozlacený kanál, kudy protékají peníze kamarádům.
