Článek
Ne všude je bankovní účet samozřejmost
Ve vyspělých zemích řešíme, jestli Bitcoin překoná S&P 500. V rozvojových státech se lidé ptají, jestli díky němu dokážou poslat peníze přes hranice bez korupční daně, jestli jim úspory nespolkne hyperinflace nebo jestli vůbec budou smět vlastnit své peníze.
V zemích jako Nigérie, Libanon, Argentina nebo Venezuela není Bitcoin „spekulací“. Je alternativou k bankovnímu systému, který selhal.
Příklady:
- Argentina: inflace přes 200 % ročně, pesifikace úspor
- Nigérie: zákaz konverze na dolary, omezení výběrů hotovosti
- Libanon: banky zabavily lidem úspory, stát zbankrotoval
V těchto zemích je možnost držet digitální aktiva (i třeba v hardwarové peněžence nebo na mobilu bez přístupu k bance) reálnou ochranou proti systému.
Bitcoin a demokracie: zajímavá korelace
Existuje studie, která ukazuje, že v zemích s nižší mírou demokracie a vyšší mírou inflace je adopce Bitcoinu vyšší. Lidé tam nespoléhají na stát, ale hledají nástroje mimo něj.
Bitcoin zde neznamená svobodu v ideologickém smyslu, ale velmi praktickou svobodu:
- poslat si plat
- převést si majetek
- uchovat si hodnotu bez zásahu centrální moci
Tady Bitcoin naplňuje jednu ze svých původních rolí: být penězi, které nemůže ovládat žádná vláda.
Rakouská škola, kontrariánství a západní státy
Z jiného úhlu je s Bitcoinem spojen i filozofický proud kontrariánů, kteří věří, že současný finanční systém je neudržitelný a centrální banky nás ženou do zdi.
Opírají se o ekonomii rakouské školy (Hayek, Mises, Rothbard), která zdůrazňuje roli jednotlivce, nízké daně a měnovou disciplínu. V jejich očích je Bitcoin výkřikem proti státu, který:
- přerozděluje bohatství
- monetizuje dluh inflací
- podporuje „nezdravou“ míru závislosti na systému
Tohle je ta druhá strana mince.
Zatímco v Nigérii je Bitcoin únikem z diktatury, v Evropě je pro část lidí únikem z přerozdělovacího státu.
Otázka zní: Co by masová adopce kryptoměn udělala se sociálním státem?
Co by se stalo, kdyby miliony lidí přestaly důvěřovat vlastní měně, opustily bankovní systém a začaly žít „mimo síť“?
Tady už nejde o ochranu před kolapsem. Tady jde o filozofii.
Za kryptem, především Bitcoinem, stojí proud lidí, kteří nevěří současnému systému:
- nedůvěřují centrálním bankám a státu
- odmítají monetární expanzi (tisknutí peněz)
- preferují decentralizaci, svobodu, individuální odpovědnost
Tohle kontrariánské hnutí není okrajové. Podporují ho investoři, vývojáři, ale i ekonomové rakouské školy.
A co když budou mít úspěch? Co se stane, když:
- velká část lidí přestane důvěřovat fiat měnám
- firmy začnou držet rezervy v BTC
- stát ztratí možnost tisknout peníze v krizi
Dopad na sociální stát: konec tištěného deštníku
Západní sociální stát stojí na několika pilířích:
- daňový systém
- měnová expanze v krizi (např. pandemie, válka)
- přerozdělování k těm nejzranitelnějším
A právě měnová expanze je nástroj, který u Bitcoinu neexistuje.
Fixní nabídka = žádná inflace = žádné monetární „polštáře“.
Co by to znamenalo?
- Absence inflace = tvrdé peníze = konec měkkých řešení
Inflace dnes pomáhá státu: snižuje reálnou hodnotu dluhu, umožňuje vyšší výdaje bez vyšších daní, přelévá hodnotu od držitelů hotovosti k dlužníkům. Bez inflace by si stát nemohl „vytisknout pomoc“. Musel by: zvýšit daně (nepopulární) omezit výdaje (sociální programy, důchody, zdravotnictví) nebo si půjčovat za tržní úrok (dražší). - Chudí lidé a zadlužené domácnosti by trpěli nejvíc
Dnes má inflace paradoxní efekt – ti, kdo mají dluhy, na ní často vydělají.
Ale v bitcoinovém světě: by dluhy zůstaly „tvrdé“ – nedají se „odinflacovat“
zadlužení lidé by se těžko vyhrabali z pastí každý pokles příjmu nebo výpadek práce by měl větší dopad - Firmy by se musely změnit
Dnes běžně firmy žijí z levného dluhu, v prostředí tvrdých peněz by byl kapitál dražší. Růst by nebyl poháněn expanzí bilancí, ale reálnou produktivitou. Zmizela by logika „čím víc levného dluhu, tím větší růst“. A to by se dotklo i hodnot akcií, firemního investování, a v konečném důsledku i zaměstnanosti.
Proč to (zatím) není realita
Zatím jsme od toho daleko. Bitcoin má v globálních aktivech jednotky procent.
Většina lidí ho vnímá jako spekulaci nebo „pojištění proti systému“, ne jako náhradu peněz.
Ale zároveň roste:
- počtem uživatelů
- objemem transakcí
- důvěrou u mladších investorů
A i když se masová adopce může zdát daleko, technologie už existuje.
Není třeba schválení od státu. Je to jako internet – stačí, aby lidé začali používat.
Bitcoin jako doplněk, ne spása
Osobně mám Bitcoin v portfoliu. Malou část. Nečekám, že mě zachrání. Ale věřím, že:
- dlouhodobě může hrát roli alternativního aktiva
- přináší jedinečné vlastnosti: decentralizaci, omezenou nabídku, odolnost
- není závislý na důvěře v konkrétní instituci
Současně si uvědomuju, že to není řešení pro každého.
Ztráta klíče = ztráta majetku. Volatilita = stres. Adopce = zatím nízká.
Ale i tak má Bitcoin hodnotu nejen ekonomickou, ale i symbolickou.
Připomíná nám, že alternativy existují. A že bychom neměli považovat finanční svobodu za samozřejmost.
Shrnutí: dvě různé role jedné technologie
- Země s omezenou demokracií
- Vyspělý Západ
- Útěk před hyperinflací
- Protest proti přerozdělování
- Možnost platit a spořit
- Filozofie individuální svobodyRiziko bankovního krachuNedůvěra v centrální banky
Bitcoin je zvláštní v tom, že v různých kontextech slouží různým účelům.
Není to jen aktivum. Je to příběh. A nástroj.
A záleží na každém z nás, jakou část toho příběhu žijeme.
Otázka na závěr
Co pro vás Bitcoin znamená? Je to jen riziková složka portfolia, nebo i něco víc?
Budu rád za váš názor, ať už máte BTC za nehet nebo ho zásadně odmítáte.
