Článek
Jeho podstatou je hroší kůže a schopnost prodat cokoli jako plod vlastního úsilí.
I. Parazitismus jako životní styl: Přivlastňování úspěchů
Proč stavět dálnici, když se u ní můžete jen vyfotit, jak stříháte pásku? Základním pravidlem je: Co se povedlo, je vaše. I kdyby ten zákon schválila opozice tři roky před vaším narozením.
Příklad z praxe: Pokud klesne nezaměstnanost díky globálnímu ekonomickému růstu, prohlaste: „Moje přítomnost v parlamentním bufetu dodala trhům nevídanou důvěru.“
Technika: Mluvte v první osobě plurálu („My jsme zařídili levnější máslo“), i když jste v té době byli zrovna na dovolené v Dubaji.
II. Slibotechna 2.0: Suverénní předkládání nefungujících řešení
Méně bystrý volič nechce slyšet o „systémových změnách v důchodovém pilíři“. Chce slyšet, že všechno vyřešíte hned, nejlépe do příštího pondělí.
Jak na to: Identifikujte problém, který trápí každého (např. ceny energií nebo špatné počasí). Řekněte: „Mám geniální plán, jak to napravit, ale řeknu vám ho, až mě zvolíte. Teď by mi ho ti neschopní ukradli.“
Bonus: Čím méně o problému víte, tím sebevědoměji musíte vystupovat. Pokud se vás někdo zeptá na detaily, obviňte ho, že je placený agent opozice nebo nepřátelské mocnosti.
III. Historická okénka: Jak to dělali mistři oboru
Historie je plná inspirace pro ty, kteří se nebojí trochy té „kreativní pravdy“:
Americký „Srubový“ mýtus: V 19. století prezidentský kandidát William Henry Harrison předstíral, aby oslovil masy, že vyrostl v nuzné srubové chatrči. Ve skutečnosti pocházel z bohaté aristokratické rodiny. Fungovalo to skvěle – vyhrál.
Dálnice a totalita: Častý mýtus, že jistý rakouský malíř s knírkem „vymyslel“ dálnice. Ve skutečnosti plány i stavba první dálnice začaly dávno před ním v demokratické Výmarské republice. On se k tomu jen přichomýtl, vzal si lopatu a fotografy. Klasika.
IV. Slovní karate: Jak umlčet dotěrné novináře
Naše domácí prostředí nabízí pro tyto metody zcela unikátní inspirace.
Ekonomika: Mistrovská disciplína je zrušení daně, kterou jste předtím sami zavedli. Když globální konjunktura zajistí růst, prohlaste: „Zajistil jsem lidem nejvyšší životní úroveň v historii!“ (Že za to může německý průmysl a snížené úroky, ke kterým jste nijak nepřispěl, raději zamlčte).
Covidový slalom: Když čísla klesají, je to díky vašemu „mikromanagementu“. Když rostou, můžou za to „neposlušní občané“. Vyhlaste vítězství nad virem v červnu (kvůli dovolené) a v říjnu se tvařte, že vás druhá vlna „překvapila jako sníh silničáře“.
Školství 4.0: Slibte digitalizaci, kterou reálně odedřou učitelé, a rodiče doma na koleni. Pořiďte do tří škol tablety, pozvěte šest televizních štábů a mluvte o „revoluci“. Že v polovině škol padá omítka? To je jen „drobný detail“.
Zdravotnictví snů: Nakreslete krásnou 3D vizualizaci nové super-nemocnice. Ukažte ji lidem, slibte roboty a kávu zdarma. Že nemáte pozemky ani doktory? Až se za čtyři roky zeptají na výsledek, obvinit můžete „ekoteroristy“ nebo „Brusel“.
Závěrem: Zlaté pravidlo úspěchu
Váš cílový volič nemá čas číst programy nebo ověřovat fakta na internetu. Je unavený a chce slyšet, že za všechno špatné může „ten druhý“ a za všechno dobré můžete vy.
Pokud si osvojíte tento styl, polovina národa vás bude milovat. Druhá si možná pomyslí své, ale tu ke svému vítězství nepotřebuje. V demokracii rozhoduje většina, a nikde není psáno, že to musí být ta bystřejší.
