Článek
Tito hledači pravdy se tváří, že v mapě světa zabloudili, a že v tom možná nejsou sami, a přitom tím jen neúspěšně maskují fakt, že jim ona západní jednoznačnost kříží jejich vlastní plány.
Přitom, jak už to u geniálních myšlenek bývá, pravda je prostá a nepotřebuje k životu víc než jednu větu.
Už v šedesátých letech to rozsekl sociolog a ekonom Radoslav Selucký ve své knize Západ je západ. Zatímco se ideologové (předchůdci dnešních hledačů pravdy) přeli o dialektiku, on suše konstatoval, že Západ je tam, kde se prodává Coca-Cola.
Žádná metafyzika, jen orosená lahev a jasná hranice mezi svobodným světem a světem nedostatku. Výstižné a přitom jednoznačné a prosté. A hlavně krátké.
Dnes, když se hnědá limonáda pije i v režimech, kde vás za špatný status na sociální síti pošlou do lomu, a seženete ji i v Severní Koreji (pokud víte, u kterého šmelináře zaklepat), však potřebujeme definici novou. Ale opět krátkou a takovou, která vystihne výlučnou identitu Západu.
Dnešní Selucký by tak mohl napsat: Západ začíná tam, kde si lidé otázku, co je Západ, nekladou, a nekladou si ani tu, kam patří nebo kam by patřit chtěli.
Západ je totiž stav mysli, ve kterém je vaše sounáležitost k civilizaci tak fatálně samozřejmá, že vás ani nenapadne o ní pochybovat. Je to luxus nevědomosti.
Zatímco zbytek světa uctivě (nebo nenávistně) vzhlíží k našemu obzoru, my se tváříme, že definovat Západ je nadlidský úkol. Ale ono to přitom začalo docela drze – v momentě, kdy si pár britských baronů v roce 1215 řeklo, že král není bůh, a vnutili mu Magnu Chartu. Tím byl osud Západu zpečetěn: vznikl prostor, kde se moc musí zodpovídat a kde pravidla platí i pro ty, co je píšou.
A to je i ta potíž, proč se zbytek světa k Západu jen tak nepřidá. Většině zemí totiž nic podobného jako Magna Charta „nehrozí“. Tamní vládci totiž dobře vědí, že vládnout bez omezení je mnohem pohodlnější. Takže zatímco se naši učenci a politici (ve službách vládců, kterým by samoděržaví vyhovovalo nejlépe) utápějí v hlubokomyslných úvahách, Západ dál klidně existuje tam, kde lidé řeší své diety a seriály, aniž by je vteřinu trápilo, jestli jsou v té správné civilizační zóně.
