Článek
Britský historik C. N. Parkinson pro tento stav už před desítkami let definoval přesnou diagnózu. Nazval ji „injelititis“, což v geniálním českém překladu zní právě nesvistida. Jde o společensky smrtící koktejl neschopnosti a závisti, který z trpaslíků dělá ničitele katedrál.
Podle Parkinsona jde o rakovinu organizací i celých států. Má tři stadia:
- Jedinec bez talentu zjistí, že ho ostatní převyšují.
- Místo sebereflexe zahájí proces likvidace každého, kdo vykazuje známky schopnosti a úspěchu.
- Vytvoří kolem sebe vakuum ještě neschopnějších, aby jeho vlastní průměrnost vypadala jako vrchol geniality.
Hérostratův komplex v přímém přenosu
V antice existoval muž jménem Hérostratos. Protože sám nedokázal postavit nic velkého, rozhodl se pro slávu skrze destrukci: zapálil Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. Dnes vidíme moderní inkarnace Hérostrata na každém kroku.
Vezměme si „vládního zmocněnce“ Filipa Turka. Člověk, který se do povědomí zapsal spíše pózováním u volantů než intelektuálním přínosem, se rozhodl kádrovat Zdeňka Svěráka jako „normalizačního umělce“. Je to fascinující ukázka nesvistidy.
Turek podvědomě tuší, že zatímco Svěrákovy hlášky si budou lidé citovat i za padesát let, po jeho uměle vytvořené vládní trafice za pár měsíců neštěkne ani pes. Pokud nemůžete být Svěrákem, musíte ho zkusit ušpinit. Ostatně, věděl to už Jára Cimrman, když varoval, že nejhorší jsou trpaslíci – vlezou všude a strašně rychle se množí.
Klaus vs. Havel: Celoživotní zápas se stínem
Ale králem české nesvistidy zůstává Václav Klaus. Jeho celoživotní posedlost Václavem Havlem je učebnicovou studií pro psychiatry. Klaus, muž s nekonečným seznamem titulů a grafů, nikdy nepřenesl přes srdce, že svět znal a miloval Havla – dramatika a symbol.
Klaus je technikem moci, který se dodnes snaží „demytizovat“ Havlův odkaz, protože v jeho stínu se cítí morálně i historicky malý. Je to klasický případ: když ego neunese existenci někoho, kdo ho přesahuje, začne kopat do mrtvého v naději, že tím sám vyroste. Nesnesete ani to, že je po něm pojmenováno letiště.
Od Salieriho po digitální „hejtry“
Historie je takových případů plná:
- Salieri vs. Mozart: (v onom legendárním podání) – tragédie člověka, který má disciplínu, ale chybí mu „božský dotek“, a tak se rozhodne génia zničit.
- Normalizační šmíry: Ti, co psali ódy na traktory a s rozkoší zakazovali Kubišovou. Nebyla to jen ideologie, byla to čistá závist nýmandů, kteří věděli, že bez tanků v zádech by po nich nikdo ani nevzdechl.
- Miloš Zeman: Jeho válka s rektory a akademiky je Parkinsonovo třetí stadium v praxi. Obklopit se figurkami typu Mynář a Nejedlý, protože vedle nich i průměr kombinovaný s opilectvím vypadá jako majestát.
Proč je nesvistida nebezpečná?
Není to jen nevkusné, je to společensky destruktivní. Nesvistida totiž do popředí vytlačuje agresivní průměrnost. Tito lidé se nebojí ničeho tak moc jako člověka s přesahem a integritou. Vytvářejí tak prostředí, kde se úspěch neodpouští a výjimečnost se trestá plivancem.
Jakmile dovolíme, aby veřejný diskurz určovali lidé, jejichž jedinou dovedností je „demytizace“ skutečných osobností, a aby národní ikony kádrovali lidé, jejichž vlastní odkaz má trvanlivost otevřeného jogurtu. přestaneme stavět katedrály a začneme jen hromadit hnůj. Na hromadě hnoje se totiž trpaslíkům stojí nejlépe – tam se jim nikdo jiný neplete pod nohy.
