Článek
Dnešní premiéra nového diskusního formátu byla opravdovým balzámem na duši každého politika, který se dříve u Moravce potil víc než maturant u tabule. Ze zvídavé moderace se stalo politické wellness.
Zatímco Václav Moravec měl tu nepříjemnou vlastnost, že nenechal hosta v klidu odrecitovat naučenou frázi a neustále mu do toho podstrkoval nějaká fakta, čísla a – nedej bože – doplňující otázky, dnešní dvojice moderátorů zvolila metodu „vlídného naslouchání“.
Divák měl chvílemi pocit, že v reklamní pauze politikům nejen nalejí čaj s medem, ale ještě jim načechrají polštářek a zkontrolují, jestli je netlačí mikrofon.
Místo břitké politické řezničiny jsme dostali cosi mezi seminářem a skupinovou terapií o státním rozpočtu. Největším konfliktem pořadu bylo, zda je schodek „výzvou“, nebo „příležitostí“. Bylo to tak dokonale vyvážené, až to připomínalo dietní menu v nemocnici: všechno zdravé, všechno sterilní a hlavně nic, co by mělo chuť. Nikdo nikoho neurazil, nikdo nic neřekl a v poledne se nám všem chtělo spát dřív, než jsme dojedli knedlíky.
Ty interaktivní tabule, ze kterých dřív politikům naskakovala kopřivka, dnes působily spíš jako spořič obrazovky na Windows 95. Žádná nepříjemná data, žádná čísla, která by se dala porovnávat. Jen uklidňující barvičky, skoro jako v dětském koutku – aby se nikdo nezranil.
Byla to likvidace na objednávku?
Položit si otázku, zda šlo o záměr nepohodlný pořad zlikvidovat, je asi stejně odvážné jako ptát se, jestli se v lese kácí stromy, když tam přijedou harvestory a za nimi kamion na kulatinu.
Když Václav Moravec minulou neděli oznámil, že odchází, protože už nemůže garantovat nezávislost redakční práce, mnozí si říkali, že je to silná věta.
Dnešní pořad ale ukázal, že nezávislost zřejmě nahradila vyšší hodnota. Nové vedení ČT zřejmě pochopilo, že nová doba si žádá „vyváženost“, i kdyby to znamenalo jen dát všem stejný prostor k nerušenému monologu, tedy vystoupení, které už nenarušují žádné otázky.
Konec „vychovatele“
Moravcovi kritici mu vyčítali, že politiky poučuje a skáče jim do řeči.
Nyní tedy už nemáme otázky: máme debatu, kde se hosté cítí tak bezpečně, že by klidně mohli přijít v pyžamu, s hrnkem kakaa a přečíst nám nedělní tiskovou zprávu své strany.
Že se to stalo zrovna v době, kdy se politický tlak na televizi stupňoval rychleji než nákupní horečka před Vánoci? To je samozřejmě jen gigantická, monumentální náhoda. Stejný typ náhody, jaký se stává, když někdo „náhodou“ vypne alarm těsně před vloupáním.
Pokud byl cílem dnešního pořadu prvý krok k lobotomii politické diskuse, pak se to povedlo na jedničku s hvězdičkou a pochvalou před nastoupenou redakcí. Václav Moravec odešel – a s ním i ty nepříjemné otázky, které politiky nutily se kroutit a svíjet, a nás v neděli u oběda přemýšlet. Teď už můžeme v klidu trávit.
Jak jídlo, tak tiskové zprávy, které se zřejmě budou i nadále v tomto časovém prostoru vysílat namísto skutečné debaty.
