Článek
Přesouvají se mezi stranami, funkcemi, úřady, poradními sbory a znovu kandidátkami. Je to dokonale cirkulární systém: minimum odpadu, žádné nové suroviny, jen stálý pohyb téhož materiálu.
Bylo to zřejmé a únavné už v minulosti, a stejně patrné je to u dnešních vládních stran, které se rády prezentují jako „nová síla“, „alternativa“ nebo „konečně jinak“. Personálně ale často připomínají pečlivě vedený archiv plný lidí, kteří už kdysi byli „u toho“, aniž by po sobě zanechali něco, co by stálo za zapamatování.
ANO je v tomhle směru průkopníkem. Hnutí, které vzniklo jako protest proti starým stranám, se postupně stalo sběrným dvorem politických kariér. Najdeme tu bývalé členy ODS, ČSSD, lidovce i úředníky z různých vládních epoch – lidi, kteří už dřív zastávali významné funkce, ale jejich největší stopou byla spíš výdrž než myšlenka. Když se v dané chvíli nehodí, zmizí do pozadí. Když se hodí, vrátí se jako „zkušení manažeři státu“.
SPD se tváří jako antisystémová revolta, ale personálně je to často recyklát parlamentní minulosti. Foldyna, David, Fiala a další nejsou symbolem ideového obratu, ale důkazem, že když politicky neuspějete jednou, můžete to zkusit znovu – jen s ostřejším jazykem a jednodušším příběhem. Nejde o nové myšlenky, ale o nový hněv pro staré tváře.
Motoristé sobě představují recyklaci v prémiovém balení. Projekt, který se tváří jako technokratický a „nepolitický“, ale v jeho okolí se objevují lidé známí z minulých mocenských struktur – často z justice, státní správy nebo starších politických projektů. Symbolickým příkladem je Renata Vesecká: jméno, které už veřejný prostor jednou intenzivně zažil, aby na dlouho zmizelo – a dnes se vrací jako součást „nové alternativy“. Ne proto, že by přinesla nové myšlení, ale proto, že je k dispozici a je použitelná.
Spojujícím prvkem těchto návratů je jednoduchý fakt: nepamatujeme si je proto, že už tehdy nepřinesli žádnou nosnou myšlenku, žádný koncept, který by přežil jejich funkční období. Výsledkem cirkulární politiky tak je sterilní stabilita. Politika se netříští, ale ani neposouvá.
Cirkulární ekonomika je skvělá věc. Šetří zdroje, snižuje odpad a prodlužuje životnost materiálů. Funguje ale proto, že zachovává hodnotu. V cirkulární politice se naopak často recykluje i něco, co žádnou hodnotu nemá a nevytvořilo již už napoprvé. Místo úspory zdrojů tak máme úsporu nápadů, úsporu odvahy a nulovou investici do budoucnosti.
Protože staré psy lze naučit novým kouskům. Ale jen tehdy, když kdysi aspoň nějaký kousek uměli. A česká cirkulární politika je plná psů, kteří se vracejí ne proto, že by něco nového uměli – ale proto, že nikdy nebylo jasné, co vlastně dělali a čeho dosáhli.
Skutečný personální řez by ale vyžadoval udělat z politiky atraktivní prostor pro schopné, ne jen pohodlný cirkulární oběh pro ty, kteří v ní zůstávají proto, že nikde jinde by je už nerecyklovali.
