Článek
Tehdy jsme si mnozí říkali, že hůř už být nemůže. Jenže v otázce cen paliv nám současná exekutiva s vervou sobě vlastní dokazuje, že disciplína „lavírování“ má své nové mistry.
Déjà vu u čerpacích stanic
Zatímco minule nás děsila čísla nakažených, tentokrát nás děsí čísla na stojanech. A vládní reakce? Ta jako by vypadla z oka těm nejlepším covidovým zmatkům. Vláda sice schválila balíček opatření, který se tváří jako spása, ale v praxi připomíná spíše pokus o hašení lesního požáru zahradní konví.
Abychom se drželi faktů:
- Snížení spotřební daně: Daň u nafty klesla o 2,35 koruny za litr. Trh však tento rozdíl často smaže dřív, než stihnete zasunout pistoli do nádrže.
- Zastropování marží: Stanovila se maximální výše marže na 2,50 koruny za litr. Odvážný krok, který ovšem vyvolává otázku, jak chce stát efektivně kontrolovat tisíce stanic v reálném čase.
- Uvolnění rezerv: Schválilo se uvolnění ropy ze státních zásob, což má na světové ceny vliv asi jako kapka vody na hladinu oceánu.
Impérium v bezpečí (střet zájmů v přímém přenosu)
Při vší té vládní „akci“ nelze přehlédnout roli Andreje Babiše. Ten sice navenek horuje za co nejnižší ceny pro lidi, ale realita jeho impéria je složitější. Agrofert prostřednictvím firem jako Preol ovládá výrobu biopaliv, která se do benzinu a nafty povinně přimíchávají.
Střet zájmů je zde do očí bijící: čím vyšší je cena paliv, tím vyšší jsou tržby jeho firem v celém dodavatelském řetězci. Babiš se zastropování marží pumpařů paradoxně vůbec nebránil – naopak ho sám aktivně prosazoval. Proč? Protože tím odvedl pozornost od zisků vlastních výrobců biosložek a ukázal prstem na koncové prodejce.
Je to mistrovská ukázka, jak politickou mocí chránit své byznysové zájmy a přitom vypadat jako zachránce peněženek.
Jak se tančí v sousedství
Zatímco my tu hrajeme hru na „zlé pumpaře“ a denní určování maximálních cen, okolní země na to šly systémověji:
- Polsko: Místo složitých kontrol marží razantně snížilo DPH u paliv z 23 % na 8 %. Výsledkem jsou kolony Čechů u polských pump.
- Maďarsko: Zvolilo tvrdé cenové stropy, které sice držely paliva levná, ale vedly k chaosu a limitům na odběr.
- Slovensko a Rumunsko: Postupují cestou výraznějšího snížení daní v rámci regionální koordinace.
Srovnání je neúprosné. Zatímco u sousedů vidíme jasné (byť někdy kontroverzní) kroky, naše vláda se snaží o jakýsi „český unikát“ plný tabulek a tiskových konferencí. Výsledkem je stav, kdy nafta v Česku atakuje hranici 48 korun za litr, zatímco o pár kilometrů dál za hranicemi je o deset korun levnější.
Vypadá to, že jsme se z covidu skutečně nepoučili. Opět tu máme improvizaci, kde je politický marketing důležitější než funkční řešení.
