Článek
Problém je, že v ekonomice tenhle rozum často funguje asi jako snaha ochladit byt tím, že otevřete dveře od lednice. To, že umíte rozměnit stokorunu, nakoupit ve slevě nebo vést firmu, z vás možná dělá skvělého hospodáře, ale ne ekonoma.
Má to asi stejnou váhu, jako kdyby si cestující v letadle myslel, že rozumí aerodynamice jen proto, že už mockrát letěl na dovolenou.
Amatérská ekonomie vidí totiž jen to, co má před nosem, ale uniká jí širší obraz, tedy to, co bezprostředně vidět není. A tak zatímco u domácí pokladničky chápeme, že dluhy se musí platit, v politice věříme v zázraky. Tady je sestřih nejlepších amatérských mýtů:
Mýtus o vývozu
Dodnes mnozí věří, že stát bohatne jen tehdy, když víc vyváží, než dováží. Aspoň to tak tvrdí Zeman a Babiš. Skutečností však je, že je to jako s tou lednicí: když ji otevřete, na chvíli ucítíte chlad (exportér vydělá), ale kompresor se vzápětí roztopí tak, že vám v kuchyni udělá saunu. Kurz měny a ceny se přizpůsobí a zbytek ekonomiky to zaplatí.
V globálním světě se vývoz a dovoz prostě musí potkat. Nemůžete jen prodávat a nic nekupovat – to byste brzy seděli na hromadě peněz, za které si v prázdných obchodech nic nekoupíte. Ti, kterým něco chcete prodat, si na to musí vydělat, a to tím, že něco prodají vám.
Bagry versus lopaty
„Nové technologie ničí práci!“ To je evergreen. Je to stejná logika, jako kdybychom v zájmu plné zaměstnanosti zakázali bagry a nutili lidi kopat základy pro mrakodrapy lžičkami.
Ano, technologie ruší stará místa, ale díky své vyšší efektivitě vytvářejí úplně nová tam, kde dřív o nich nebyla ani nejmenší představa. Tato místa, a v tom je ten problém, pochopitelně vyžadují jiné kvalifikace, ale bránit pokroku je jako snažit se zachránit pracovní místa pro lampáře tím, že zakážete elektřinu.
Platí to i pro tolik proklínané zelené technologie – strašit lidi tím, že nás dekarbonizace ožebračí, je jako tvrdit, že vynález automobilu zničí ekonomiku, protože chovatelé koní nebudou mít co jíst. Historie ukazuje, že pokrok vždycky vytvoří víc bohatství, než kolik ho „zničí“.
Past rozbitého okna (Můj nejoblíbenější omyl)
Tenhle příběh od francouzského ekonoma Bastiata miluju: Kluk rozbije sousedovi okno. Sousedé říkají: „No, aspoň bude mít sklenář kšeft, peníze se roztočí a ekonomika poroste!“ Babiš či Schillerová by začali dokonce mluvit o multiplikátoru (který nikdy neviděli).
Chyba! Vidíme sice vydělávajícího sklenáře, ale už nevidíme, že švec přišel o kšeft, protože si majitel rozbitého okna místo nových bot musel koupit tabulku skla. Ekonomika jako celek nezbohatla – naopak, je o jedno okno chudší.
Stejně však fungují i různé dotace a „šrotovné“. Jsou to jen peníze vytažené z kapsy jednoho, aby se s velkou slávou strčily do kapsy druhého.
Tuhle logiku dovedla k dokonalosti naše „matka Schillerová“ se svými pětitisícovkami pro důchodce nebo rouškovným. Na Instagramu to vypadalo jako čisté dobro, ale ve skutečnosti to bylo přesně to rozbité okno. Rozdala peníze, které stát neměl, vytvořila tím inflaci a dnes za tyhle „dárky“ všichni platíme dražším máslem a dražšími byty. Alena sice vypadala jako štědrá tetička, ale v reálu jen vytáhla peníze z kapsy vašich vnoučat, aby vám je s úsměvem podala před kamerou.
Proč to stále baštíme?
Amatérská ekonomie je sexy, protože nabízí jednoduchá řešení na složité problémy. Slibuje obědy zdarma a tvrdí, že když někomu něco sebereme a jinému dáme, zázračně všichni zbohatneme.
Největším problémem amatérské ekonomie je přitom pocit, že je „intuitivní“. Máme dojem, že když rozumíme rodinnému rozpočtu, rozumíme i státu. Jenže to je osudový omyl.
Ve skutečnosti je makroekonomie intuitivní asi tak jako kvantová fyzika nebo parkování s kamionem v protisměru. To, co se zdá na první pohled jasné (např. „vytiskneme víc peněz a budeme bohatší“), má v reálu přesně opačný efekt. Intuice nám říká, že když otevřeme tu lednici, v kuchyni bude chladněji. Fyzika a ekonomie se nám ale smějí do obličeje, protože vědí, že se ten kompresor zavaří, a nakonec se tam všichni upečeme.
Tento „selský rozum“ v rukou politiků jako je matka Schillerová pak funguje jako granát v rukou opice. Vypadá to jako zajímavá hračka, dokud to nevybuchne a neodnese to peněženka nás všech.
Takže: Pokud vám někdo (třeba s pávem na rameni) tvrdí, že ekonomiku rozhýbe tím, že začne „rozbíjet okna“ (nebo rozdávat peníze, které nemá), a tlouct přitom do státního rozpočtu jako do piana, raději si pevně držte peněženku. V ekonomice neexistuje oběd zdarma – vždycky ho někdo zaplatí. Většinou ten, kdo nejvíc tleská, když se ty obědy rozdávají.
