Článek
Kde se vlastně vzala ta drzá lež, že politika do sportu nepatří? Pokud hledáte odpověď v antice, hledáte marně.
Staří Řekové nebyli naivní bafuňáři v drahých oblecích. Jejich ekecheiria – posvátné příměří – byl čistě politický akt. Hry vznikly proto, aby války aktivně zastavovaly, aby diplomacie dostala přednost před mečem. Sport byl tehdy nejvyšší formou politického tlaku na mír.
Dnešní Mezinárodní olympijský výbor (MOV) v čele s Thomasem Bachem však historii i morálku hodil přes palubu. Pod pláštíkem „nepolitického sportu“ provozují špinavý byznys, kde má lidská páteř nižší hodnotu než vysílací práva.
Olympijská diagnóza úpadku:
- Trest pro oběť: Zakázat start ukrajinskému sportovci, protože odmítá mlčet k vyvražďování své země, je vrcholná perverze. MOV se pasoval do role policisty, který zatkne zmláceného člověka za to, že na ulici příliš hlasitě křičel o pomoc, aby nerušil klid na práci pro kolemjdoucího útočníka.
- Neutralita jako kolaborace: Hrát si na „neutrální vlajky“ ve chvíli, kdy padají bomby na tréninkové haly, není nestrannost. Je to tichý souhlas. Pro MOV je zjevně „neutrální“ rubl milejší než ukrajinská krev na tartanu. Jak říkali staří Římané: Pecunia non olet – peníze nesmrdí. Ani ty, co páchnou spáleništěm.
- Bafuňářský cynismus: Zatímco sportovci v zákopech přicházejí o životy, funkcionáři v Lausanne přicházejí o poslední zbytky cti. Jejich neutralita je jen eufemismus pro strach ze ztráty vlivu a sponzorských darů od totalitních režimů.
Závěr:
Olympijské hnutí se pod současným vedením změnilo v exkluzivní klub pro vyvolené, kde je morálka považována za nepřípustný „politický projev“. Pokud MOV vykazuje ze stadionů ty, kteří brání svou zemi, a otevírá náruč těm, kteří ji ničí, pak už nejde o sport. Jde o morální bankrot a krajní pokrytectví v přímém přenosu. Thomas Bach by si měl uvědomit, že v dějinách nebudou zapsáni za své „neutrální“ projevy, ale za to, komu v záři reflektorů podrželi tašku.
