Článek
Řečeno jinak, ekonomika není o dřině v prázdnu, ale i o pravidlech hry. Ta určují, jestli budeme všichni bohatnout, nebo se společně klouzat do propasti.
1. Hra, kde prohrávají všichni (Liga simulujících kverulantů). Představme si ligu, kde by se vítězné body neudělovaly za góly, ale za to, jak hlasitě si hráči stěžují u rozhodčího. Za chvíli by nikdo netrénoval střelbu, ale všichni by studovali základy herectví a křiku.
V ekonomice je takovým pravidlem bující byrokracie a korupce. Pokud je výnosnější „vysedět“ dotaci nebo ulovit zakázku díky známostem než vyrobit lepší produkt, celá společnost chudne.
Talentovaní lidé totiž přestanou vymýšlet inovace a začnou se učit, jak se co nejlépe „přisát“ k systému. V tomto nastavení však nakonec prohrávají i ti „úspěšní“ paraziti – žijí totiž v zemi, která technologicky i morálně hnije, a jejich nakradené miliony ztrácejí hodnotu v moři nekvality.
2. Hra pro vyvolenou menšinu (Basketbal jen pro střelce). Vezměme si jinou úpravu: v basketbalu změníte pravidlo tak, že za koš z dálky nebude tři, ale deset bodů. Vydělají na tom týmy se skvělými střelci, zatímco robustní pivoti pod košem ztratí smysl.
V ekonomice to vidíme u selektivních dotací a investičních pobídek. Pokud stát nastaví pravidla tak, že na výhody dosáhnou jen obří holdingy s armádou právníků, „vítězí“ sice pár vyvolených kapitánů průmyslu, ale celá liga (trh) trpí. Menší a střední hráči, kteří by mohli přinést skutečnou dynamiku, raději ani nenastoupí na hřiště, protože vědí, že karty jsou rozdané předem.
3. Hra, kde vítězí všichni (Fair play pro zákazníka). A pak je tu ideál: liga s jasnými, vymahatelnými pravidly, která platí pro každého stejně. Vyhrává ten, kdo dá víc gólů, tedy v ekonomice ten, kdo přinese největší užitek zákazníkovi.
Když je zisk odměnou za to, že jste někomu jinému usnadnili život nebo vyrobili něco skvělého, začíná „ekonomický zázrak“. Lidé začnou investovat do svého vzdělání a budoucnosti, protože vědí, že jim výsledek nikdo „neodpíská“ u zeleného stolu.
V takovém nastavení sice nejvíc bohatnou ti nejšikovnější, ale vzhůru se veze celá společnost. Máme totiž lepší služby, levnější zboží a fungující stát.Změnit pravidla je snadné, ale přimět hráče, aby zase začali věřit ve férový zápas, trvá generace. Proto si dejme pozor na každého „rozhodčího“, který slibuje, že pravidla upraví „na míru“ – obvykle tím totiž jen pískají konec naší prosperity.
