Článek
Vystoupil zde totiž především jako oddaný stoupenec politické školy svého guru z Hanspaulky i svých motoristických sponzorů, pro něž je „konzervatismus“ jen jiný název pro zachování energetických penězovodů. Český dvojctihodný dvojministr tak potvrdil, že pro některé politiky devadesátky neskončily.
Byla to tak fascinující podívaná: člověk, který má chránit životní prostředí (mimo jiné proto, že je za to placen), se v Mnichově chová jako lobbista těžařské mafie, který si spletl diplomatický parket s VIP salonkem na čerpací stanici. Pokud jde o styl, pak opět ukázal, že „tradiční hodnoty“ se nejlépe hájí arogancí, pohrdáním spojenci a pohledem upřeným směrem ke Kremlu.
Spor s Hillary Clintonovou a dalšími nebyl srážkou názorů, ale jen manifestací Macinkova vidění světa, kde se pod pojmem „tradiční hodnoty“ neskrývá úcta lidem, ale svérázný žebříček priorit: dotace pro velké, trh pro malé, a ignorování jakýchkoli trendů, pokud by mohly ohrozit zisky sponzorů.
Zatímco Poláci nebo Pobaltí v Mnichově varovali před ruskou agresí, Macinka dal jasně najevo, kde leží jeho srdce a instrukce z Institutu Václava Klause. Podle něj nám jsou očividně bližší Rusové, kteří štědře rozdávají Puškinovy medaile za „šíření kultury“ (rozuměj vlivu), než Poláci, kteří se hystericky snaží zabránit Rusům v obsazení civilizovaného světa. V Macinkově optice je totiž Putinův režim vzorem toho pravého mezinárodního konzervatismu, který chrání ty správné tradiční hodnoty – zejména právo silnějšího na sféru vlivu a likvidaci oponentů.
Macinka sází na to, že část českých voličů je po Klausově vzoru alergická na „korektnost“. Jenže zaměňovat slušné chování za slabost a obdiv k východním řezníkům za odvahu, to není žádná rebelie. To je prostě jen staré dobré buranství převlečené do ideologického kabátu.
Macinka se tak v Mnichově netvářil jako mluvčí suverénního národa, ale jako arogantní vekslák, který se snaží Hillary Clintonové prodat stočený tachometr, a ještě u toho tvrdí, že tím zachraňuje křesťanskou civilizaci. Skutečná „nekorektní“ pravda je taková, že pod hesly o tradici se v jeho podání neschovává nic jiného než ochrana koryt pro lidi, kteří si pletou státní kasu s vlastní peněženkou.
Největší tragikomedií na celé věci však je, že Babiš, který sliboval, že vymýtí politické mafie 90. let, si nyní hýčká Macinku jako klíčového partnera. Do vlády se mu tak zadními vrátky vrátili žáci a ideoví stoupenci přesně těch struktur, které chtěl kdysi „zakleknout“. Ukazuje se, že když jde o ochranu zájmů Agrofertu, je i tato „konzervativní mafie“ s vazbami na energetické šíbry nepostradatelným spojencem.
Macinka v Mnichově předvedl, že jeho „konzervatismus“ je jen obdivem k autoritářům, kteří se s lidskými právy ani dobrým vychováním nepářou. V Mnichově jsme neviděli diplomata, ale mluvčího starých pořádků, který věří, že když bude dostatečně sprostý, zapomeneme na to, že jeho „hodnoty“ odráží zájmy jeho pochybných mecenášů. Macinka je zkrátka důkazem, že v české politice se kruh uzavřel – mafie se vrátila k moci, tentokrát s logem motoru na klopě a s požehnáním muže, který ji sliboval zničit. Pro českou pověst ve světě to byl sice debakl, ale na Hanspaulce se nepochybně tleskalo.
