Článek
Je morální povinností společnosti pomoci těm, kteří si pomoci nemohou. Náš dnešní stát však objevil kouzlo „výroby“ klientů i z těch, kteří jsou zdraví a schopní. Trénuje je v nesvéprávnosti, aby si zajistil jejich loajalitu a nabízí tak pomocnou ruku i těm, kteří by měli nejprve hledat tu svou – na konci vlastního ramene.
Kvalifikace: Profesionální žadatel
Stát si tak pod rouškou „sociálního smíru“ buduje armádu klientů, které pro svou podporu potřebuje. Místo aby lidi motivoval k samostatnosti, doslova je trénuje v tom, jak se v systému orientovat, nikoliv za účelem úniku z nouze, ale za účelem maximalizace benefitů.
Jedinou skutečnou kvalifikací mnoha lidí se tak stává schopnost vyplnit ty správné formuláře. Tímto přístupem stát nebezpečně bourá hranici mezi skutečnou pomocí a systémovým parazitismem. Když se výhodnější strategií stane natažená dlaň namísto vyhrnutých rukávů, společnost ztrácí svůj morální kompas i ekonomický motor.
Symbióza moci a pohodlí
Vytváří se zde nebezpečná symbióza autoritářských vlád a pohodlných klientů. Je to uzavřený kruh: vláda dává „dárky“, aby si zajistila klid a hlasy, a klient výměnou za to rezignuje na svou svobodu, ale i odpovědnost. Toto sepětí nás netlačí k prosperitě, ale spíše do náruče východních stepí.
Právě tam je občan vnímán nikoliv jako suverénní jedinec, ale jako závislý poddaný, kterého si mocipáni kupují z jeho vlastních (nebo vypůjčených) peněz. Stát, který své lidi utvrzuje v závislosti, totiž nepotřebuje partnery, ale vděčné voliče, kteří se bojí jakékoliv změny.
Účet pro ty, co ještě táhnou
Tato velkorysá hra na „pomoc všem“ má ovšem svého plátce. Účet je pravidelně doručován střední třídě – těm, kteří mají tu smůlu, že ještě věří na vlastní ramena. Právě jim stát skrze daně a odvody bere nejvíc, aby mohl financovat systém, který je v důsledku vytlačuje na okraj zájmu. Střední třída je příliš „bohatá“ na pomoc, ale dostatečně „bohatá“ na to, aby celou tu mašinérii zaplatila.
Závěr:
Pokud budeme lidi dál utvrzovat v tom, že nejlepším způsobem obživy je státní podpora, dočkáme se společnosti, kde bude víc formulářů než odpracovaných hodin. Skutečná pomoc by měla končit tam, kde začíná schopnost člověka postarat se o sebe. Jinak se z „pomocné ruky“ stane svěrací kazajka, která lidi zbavuje důstojnosti a přináší závislost převlečenou za péči.
