Článek
V okamžiku, kdy si lídři Česka, Maďarska a Slovenska, spojení specifickým stylem vládnutí, objednali další rundu ruského vlivu a začali barvit mapu svého regionu nahnědo, Polsko jako demokratický „odpadlík“ prásklo dveřmi.
Co tyhle tři „rytíře smutné postavy“ a jejich novou V3 - kromě záliby v drahých hodinkách a levném populismu - vlastně spojuje, a co našemu regionu přinášejí? Jsou sice každý z trochu jiného těsta, ale při bližším pohledu zjistíme, že hrají podle stejných not.
Charakterový profil: Od svazáků k „rodinným“ bossům
Všichni tři jsou dokonalé produkty pozdního socialismu – pragmatici bez páteře, kteří se v 90. letech zázračně transformovali. Andrej (ex-zahraniční obchod s posvěcením StB), Robert (talentovaný komunista) a Viktor (liberál, co včas pochopil, že víra a národ sypou víc) sdílejí stejné psychologické ladění: mesiášský komplex kombinovaný s mentalitou majitele firmy.
Jsou přesvědčeni, že stát jsou oni, a jakákoliv kritika je útokem na „tradiční hodnoty“, kterými se tak rádi ohánějí, zatímco v kuloárech řeší provizi pro své mírně pochybné okolí.
Obchod s beznadějí: Sliby pro ty, kteří si nevěří
Jejich největším majstrštykem je cynická sázka na ty, kteří ztratili víru, že by si dokázali pomoci sami. Tito lidé, často zklamaní a unavení, jsou pro ně „volební zlatou žílou“.
Populisté jim slibují bezpečí a silnou ruku, ale pravdou je, že právě tito voliči jsou ti poslední, na kterých jim záleží. Jakmile se zavřou volební místnosti, pozornost se vrací k holdingům, dotacím a ochraně vlastních kumpánů.
Stát jako multifunkční kladivo
V normálním světě je stát servis pro občany. V podání naší trojice je to spíš zprivatizovaný stát stavící na propojení politiky s byznysem, a zaměňující službu občanům za službu jim samým. Jako nástroj funguje spíše jako multifunkční instrument po vzoru švýcarského nože – slouží jako kladivo na kritiky, páčidlo do státní kasy a kasička na dotace.
Marketing strachu a výroba nepřátel
Každý špatný film potřebuje padoucha. Pro tuhle trojku jsou to Brusel, neziskovky nebo novináři. Rétorika je synchronizovaná: hrozba je vždy „fatální“, řešení „národní“ a otázky na transparentnost jsou považovány za vlastizradu. Strach totiž sjednocuje mnohem lépe než hospodářský růst.
Právo jako guma na cvičení
Právní stát pod jejich rukama nemizí – jen získává velmi „flexibilní“ charakter. Základním ústavním právem se stává beztrestnost pro mocné, a zákony nejsou pevnou hranicí, ale spíš doporučeným směrem, který se dá ohýbat dle aktuálních potřeb. Důležitou funkcí práva se přitom stává být bičem na neziskovky a nezávislé novináře. Proto ta justiční chirurgie, rušení prokuratur a personální čistky v policii, které na Slovensku a v Maďarsku jdou mílovými kroky.
Ekonomický kanibalismus
Tihle představitelé nereprezentují „lid“, ale své „okolí“ – pestrou směsici oligarchů, šíbrů a „našich lidí“, kteří potřebují klid na práci. Jejich ekonomickým zájmem není růst HDP, ale maximalizace průtoku dotací do těch správných kapes. Státní pokladna je pro ně bankomat bez PINu.
Ruská kotva
Proč se tak křečovitě drží ruské kliky? Protože Kreml je pro ně ekonomický ráj, který Viktor navíc oslavuje jako zemi „neliberální demokracie“, byť přesnější označení by znělo země, kterou už oligarchové blízcí Putinovi dávno rozebrali. Přivázat se k Rusku navíc znamená pojistku – když Brusel začne otravovat s „vládou práva“, vždycky se dá zamávat fotkou s Putinem a hrozit energetickou krizí. A pokud je začnou jednou doma soudit, v Moskvě je vždycky rádi přivítají jako „přátele míru“.
Proč jsme jim sedli na lep?
Proč si právě tyto tři země zvolily cestu do politického pravěku a bezvýchodné ekonomické slabosti?
Odpověď je hořká: trefili se do unavené společnosti, která slyší na jednoduché recepty a „silnou ruku“. Nabídli iluzi bezpečí a peněz z cizích kapes výměnou za (zatím) trochu mediální svobody. Co nezmínili je, že tato cesta vede do ekonomického skanzenu vysávaného vlastními elitami.
Polsko pochopilo, že instituce a systém jsou víc než sliby šíbrů, že cesta oligarchizace vede do slepé uličky, a dnes díky tomu hospodářsky pádí vpřed: v roce 2025 rostlo o 3,6 %. My jsme však vsadili na „vůdce“, co „všechno zařídí“.
