Hlavní obsah
Názory a úvahy

Trauma z plných prostranství a náměstí aneb Když sousedovi víc tleskají

Foto: Unsplash

Je to fascinující úkaz. Jakmile se na náměstích či jiných veřejných prostranstvích srotí víc než tři lidé s transparentem podporujícím hlavu státu, v jistých kruzích okamžitě propuká panika hodná blížící se apokalypsy.

Článek

Sociální sítě zaplaví fotky „podezřelých individuí“ , vyjevení stoupenci vlády tasí argumenty o „ohrožení státu“, a kdekdo má náhle nutkání volat linku bezpečí pro demokracii.

Proč ta úzkost? Oficiálně se mluví o strachu z populismu a davové psychózy. Neoficiálně se ale nad těmi zaplněnými bulváry vznáší mnohem prozaičtější příšera: čirá, nefalšovaná závist.

Je tu ale jeden argument, který odpůrci Petra Pavla milují ze všeho nejvíc: „Vždyť byly volby, náš lídr (Andrej Babiš) zvítězil, tak na co si ti lidé ještě hrají a proč demonstrují?“ Je to kouzelně zkreslené pojetí demokracie – jako by se vhozením lístku do urny na čtyři roky vypnul mozek i hlasivky a občanská společnost se uložila k zimnímu spánku.

Tyto hlasy zapomínají, že skutečná demokracie není o tom jednou za čas vystát frontu u plenty, ale o trvalé korekci těch, co jsou zrovna u kormidla. Jenže vysvětlovat někomu, že podpora prezidenta na náměstí není „puč“, ale projev svobody, je jako učit rybu jezdit na kole.

A čím to je, že se podobné masové akce nedaří zorganizovat jim? Možná je problém v motivaci. Zatímco na Staromák lidé přijdou v desítkách tisíc jen proto, že jim na něčem záleží, u „opozičních“ akcí by se dav pravděpodobně začal rozhlížet, kde jsou ty slibované koblihy nebo aspoň sleva na hnojivo.

Těžko postavíte zapálený dav na barikády, když jeho jediným ideálem je plná igelitka a víra, že „všeci kradnú“.Je to k vzteku. Můžete mít vyleštěné polobotky, mít za sebou PR tým, co vám ladí barvu ponožek k odstínu ranní rosy, ale když pak svoláte „velkolepé setkání s příznivci“, dorazí jen vaše teta, tři zmatení turisté a jeden aktivista, co si spletl vchod. Zatímco ten „strašný“ prezident jen luskne prstem a náměstí praská ve švech.

Ta obava z demonstrací není strachem o stát. Je to děs z toho, že jejich političtí miláčci prostě netáhnou. Že jejich charisma má dosah zhruba jako Wi-Fi v protiatomovém krytu.

Je mnohem snazší označit desetitisíce lidí za „zmanipulovaný dav“ než si přiznat, že váš oblíbený kandidát nedokáže svou koktomluvou nadchnout ani osazenstvo průměrné kavárny, natož zaplnit Václavák.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz