Článek
Výzkum ukazuje, že první fáze je charakterizována chronickou kognitivní únavou. Jedinec je vystaven nadměrnému množství informací, protichůdným výkladům reality a neustálé nutnosti orientovat se v nejistotě. Mozek v této fázi začíná vykazovat sníženou toleranci ke komplexitě a zvyšuje se jeho sklon k mentálním zkratkám.
Ve druhé fázi dochází k preferenčnímu posunu směrem k jednoduchým a totalizujícím vysvětlením. Jedinec vykazuje zvýšenou citlivost na narativy „všechno je jasné“, „pravda je zamlčována“ a „oni lžou“. Analýzy naznačují, že v této fázi je již částečně oslabena schopnost rozlišovat mezi zjednodušením a zkreslením.
Třetí fáze je klíčová a z hlediska dalšího vývoje zásadní. Dochází v ní k dominanci emoční validity nad faktickou správností. Informace jsou hodnoceny nikoli podle pravdivosti, ale intenzity vyvolané emoce. Klidný, analytický tón je vnímán jako podezřelý, zatímco afekt, rozhořčení a agresivní jistota jako známka autenticity. Výzkumníci tento stav označují jako emoční substituci racionality.
Ve čtvrté fázi se proces dále stabilizuje totální relativizací poznání. Kategorie pravdy a lži se rozpadají a jsou nahrazeny vágním pojmem „názoru“. Jedinec je přesvědčen, že všichni manipulují, mají skryté zájmy a žádné tvrzení nelze brát vážně. Paradoxně právě v této fázi subjekt často nabývá dojmu, že dosáhl nejvyšší formy kritického myšlení.
Pátá fáze představuje plně rozvinutý trollí stav. Jedinec již neusiluje o porozumění, je orientována výhradně na destabilizaci, provokaci a produkci kognitivního šumu. Sdílení má jediný cíl: rozmělnit smysl a narušit jakýkoli pokus o racionální debatu. Některé hypotézy v této fázi pracují i s možností trvalých neuropsychických změn, popisovaných jako „alergie na fakta“ či „reflexivní odpor k sebereflexi“.
Závažným zjištěním je skutečnost, že po dovršení páté fáze se proces jeví jako prakticky nevratný. Jakékoli pokusy o korekci prostřednictvím argumentů, dat či reality samotné narážejí na plně vyvinutý obranný mechanismus založený na cynismu a výsměchu. Autoři studie proto doporučují zaměřit se především na prevenci v raných fázích procesu.
Závěrem zpráva konstatuje, že trollí chování nelze chápat jako názorový postoj ani jako politickou orientaci. Jde o degenerativní kognitivní proces, který vzniká kombinací únavy, zjednodušování a rezignace na rozlišování mezi pravdou a hlukem. Největším rizikem není samotná existence trollů, ale skutečnost, že proces jejich vzniku je tichý, pozvolný — a až do čtvrté fáze subjektivně velmi příjemný.
