Článek
Paradox je však v tom, co v této situaci nevíte – totiž že stejně jako vy uvažují i všichni ostatní. Takže nakonec všichni souhlasíte s něčím, co ve skutečnosti nikdo z přítomných nechce. Všichni se totiž snažíme vyhovět ostatním, protože si myslíme, že právě toto chtějí.
Rodinný výlet do Abilene
V literatuře o managementu se této situaci – kdy se skupina lidí shodne na určitém kroku, přestože každý jednotlivý člen s ním vnitřně nesouhlasí – říká Paradox Abilene. Popsal ho v roce 1974 expert na management Jerry B. Harvey a ilustroval ho na situaci, kdy se rodina v horkém Texasu rozhoduje, jak stráví neděli.
Rodina sedí na terase, v klidu popíjí limonádu a hraje domino. Najednou tchán nadhodí: „Co kdybychom si zajeli na večeři do Abilene?“ Jde o malé město vzdálené asi 60 mil.
Manžel si v duchu říká, že je to šílenství jet v tomhle vedru starým autem bez klimatizace. Ale nechce urazit tchána, a tak se přidá, že mu to přijde jako dobrý nápad. Manželka nechce nic namítat, a tak souhlasí, a ze slušnosti neodmítne ani zbytek rodiny. Výsledek? Čtyři hodiny v prachu, zakončené mizerným jídlem v předražené jídelně.
Když se vrátí, jeden z nich prohodí: „Byl to vlastně hrozný nápad, že?“ A v tu chvíli to praskne. Nikdo z nich tam jet nechtěl. Všichni jeli jen proto, že si mysleli, že ti ostatní po tom touží.
Proč se to děje?
Příběh o výletu do Abilene není o konfliktu ani o hlouposti. Je o strachu z vybočení a z vyloučení, ale i o silné potřebě udržet názorovou shodu, harmonii a nevyvolávat potíže. Důsledkem je, že všichni kolektivně směřujeme k výsledku, který je špatný pro všechny. Paradoxem je, že se tak snažíme skupinu chránit, ale tím, že si svůj názor necháme pro sebe, ji poškozujeme.
Harvey tento příběh uvedl jako metaforu pro selhání komunikace v týmech. Ukázal, že největším nebezpečím pro skupinu nemusí být vždy konflikt, ale naopak snaha nenarušit její domnělou shodu.
Kdy k tomu dochází
V práci i v životě nasedáme do aut jedoucích do Abilene denně.
- V práci: Tým pracuje na projektu, o kterém si všichni u kávovaru šeptají, že je to nesmysl. Ale na poradě nikdo ruku nezvedne, protože „ostatní vypadají v pohodě“.
- Mezi přáteli: Skupina kamarádů skončí v hlučném klubu, kde se nikdo neslyší a nikoho to nebaví, jen proto, že si každý myslel, že ti ostatní se chtějí bavit.
- Ve vztazích: Pár jede na drahou večeři nebo dovolenou, kterou si ani jeden neužije, protože se oba snažili vyhovět domnělému přání toho druhého.
- V politice a historii: Rozhodnutí, která vedou ke katastrofám, protože poradci se bojí zpochybnit „jednotný směr“ skupiny či strany.
A tak podepisujeme projekty, o kterých víme, že nebudou fungovat, nebo se rozhodujeme pro aktivity, které nás ani druhé nebaví.
Skupinové myšlení
Výlet do Abilene však má i svou vážnější variantu. Jde o jev, který psychologie označuje jako skupinové myšlení. Na rozdíl od předchozí, spíše dobrosrdečné situace, jde o jev, kdy touha po názorové shodě skupiny převáží nad jejím kritickým myšlením.
Lidé v takovém „nastavení“, často i pod vlivem iluze o nezranitelnosti skupiny, usilují za každou cenu o to, aby skupina zůstala jednomyslná, i když to znamená ignorovat důležité informace. Ve snaze dosáhnout shody nebo nenarušit konsensus autocenzurují své pochybnosti či odmítají vnímat realitu.
Konsensus je totiž vnímán jako důležitější než „pravda“ (protože v jednotě je síla), a často i jako doklad toho, že skupina pravdu skutečně má. Všeobecný souhlas je však dosažen tím, že skupina jiné názory slyšet nechce nebo že se její členové ve svém uvažování všichni stejně mýlí.
Jak se tohoto uvažování vyvarovat?
Ať již jde o „vystoupení“ z auta do Abilene nebo zabránění skupinovému myšlení, vyžaduje to odvahu. Jak na to?
- Zrušte falešnou shodu: Nebojte se být tím prvním, kdo položí otázku: „Mně se vlastně na ten výlet moc nechce, co vy ostatní?“ Často uslyšíte kolektivní výdech úlevy.
- Vytvořte bezpečné prostředí: V týmu by mělo být jasné, že jiný názor není útok na skupinu, ale dar. Upřímnost či snaha najít lepší řešení šetří čas i peníze.
- Hledejte „tiché pochybovače“: Pokud vidíte, že se někdo tváří nejistě, zeptejte se ho přímo: „Jak to vidíš ty? Máš nějaké pochybnosti?“
Závěr: Výlet do Abilene učí, že ticho není vždycky souhlas, a skupinové myšlení ukazuje, že všeobecná shoda nemusí být známkou pravdivosti.
Literatura:
Abilene Paradox: Lidé vědí, že rozhodnutí je špatné, ale nikdo to neřekne, protože si každý myslí, že ostatní s tím souhlasí (Jerry Harvey, 1974).
Jerry B. Harvey,The Abilene Paradox: The Management of Agreement , časopis Organizational Dynamics (1974) PDF verze z MIT. Harvey později rozvedl své myšlenky v knize The Abilene Paradox and Other Meditations on Management
Groupthink: Lidé věří, že skupina má pravdu, a aktivně potlačují pochyby, aby nenarušili harmonii (Irving Janis, 1971). Původní studie zde.
