Článek
Augustin Zimmermann v zoufalství podřezal své čtyři děti i sebe. Nejmladšímu Toníkovi byl rok
Hřbitov na Olšanech vznikl v roce 1680, kdy za morové epidemie staroměstská obec zakoupila daleko od městských hradeb pozemek pro pohřbívání obětí nákazy. K morové nákaze neodmyslitelně patřil jako ochránce svatý Roch, a tak byl postaven kostel zasvěcený jeho jménu. Jak hřbitov, tak kostel, někdy nazývaný rotunda, přetrvaly dodnes.
Jeden z největších a nejdojemnějších pohřbů na „Volšanském svatém poli“ proběhl v sobotu 2. listopadu 1861 a psaly o něm i Národní listy:
„… že pohřeb dětí se konal v pátek 1. listopadu 1861 v odpoledních hodinách za účasti mnoha tisíc osob, které doprovodili nešťastné obětě tyto ku hřbitovu…Kolem vozu šli ve dvou řadách malí hoši, kteří nesli rozžaté svíce a za vozem čtyry bíle ustrojené drůžičky nesoucí na poduštičkách čtyry věnce. JV. císař Ferdinand Dobrotivý věnoval značnou sumu na vystrojení pěkného pohřbu. Na Volšanském svatém poli byly veškeré děti v jeden hrob pochováni. Při lékařském prohlížení těla otce těchto dítek, seznalo se, že ubohý otec na mysli pomaten byl, jelikož se cizích částek v mozku nalezlo.“
Autor: Mojmir Churavy /commons.wikimedia.org/volné dílo
Františka Riedlová, nemanželská dcera chudé tkadleny, byla i ve třiceti letech svobodná „stará panna“, když si v kostele svatého Rocha brala za muže ještě podstatně staršího Martina Sýkoru. Bylo mu padesát osm let a byl mlynářským tovaryšem.
V onen svatební den snoubenců 18. srpna 1850 to žádná velká sláva nebyla. Možným důvodem sňatku bylo počínající těhotenství. Ale možná šlo jen o dvě osamělé duše, o které mezi vrstevníky zřejmě nebyl zájem a které usoudily, že ve dvou jim bude lépe.
Z manželského lože se 2. února 1851 narodil chlapec František. Za rok a půl, 12. srpna 1852 Martin Sýkora v nemocnici Na Františku zemřel. Jako příčina smrti byla uvedena fraktura hrudní kosti.
V pražském židovském městě, v tehdejší ulici Cikánova, bydlel v nuzných podmínkách Augustin Zimmermann. Rodák z Bílé Vody a podobně jako Martin Sýkora také od mlynářského řemesla. Bylo mu třicet pět let, svobodný, vyznání katolického.
Obyvatelé domů v oblasti Josefova patřili mezi nejchudší městskou vrstvu. Domy byly tmavé, vlhké a často to byly jen boudy z nouze postavené ve dvorech domů. Celé rodiny s malými dětmi obsadily i sklepní prostory, takže život obyvatel, pokud počasí umožnilo, probíhal venku, ve dvorech a na ulici.
Ani Zimmermann nebyl žádným idolem dívek a paní. Bydlel ve vlhké a plesnivé komůrce nejchudší části Josefova a říkalo se o něm, že je „nějaký divný“. Psychicky nevyrovnaný muž, bázlivý, neurotický, s častými zdravotními problémy.
Přesto, že měl Zimmermann bratra Václava a sestru Terezu, provdanou Matuchovou na Smíchově, s nikým z nich se nestýkal. Neudržoval ani kontakt s rodiči nebo jinými příbuznými a živil se příležitostnými pracemi.
Přes to všechno si vdova Františka s tříletým chlapcem pětatřicetiletého Zimmermanna vzala za muže. V kostele svatého Haštala na Starém Městě se 28. srpna 1853 konala další chudá svatba. Později se Augustin Zimmermann stal poručníkem nevlastnímu synkovi Františku Sýkorovi, což bylo zapsáno do spisu c.k. soudu Starého Města pražského dne 22. prosince 1854.
Postupně se manželům Zimmermannovým narodily čtyři děti. Augustin, Václav, Marie a Antonín. S Františkem z předchozího manželství to bylo celkem pět hladových krků. Matka Františka dělala za pár krejcarů posluhu, kde mohla, občas chodila po žebrotě. Její muž nikde dlouho kvůli své povaze a zdravotnímu stavu nevydržel. Možná oni nevydrželi s ním.
Autor: Mojmir Churavy /commons.wikimedia.org/volné dílo
Bída s nouzí si u Zimmermannů podávala dveře a když bylo Františkovi deset let, rozhodl se nebydlel už s rodinou, ale v domě blízko kostela svatého Ducha. Otčímův zdravotní stav se zhoršoval tak, že už s ním nebylo k vydržení. Blábolil o kletbě, která ho postihla, o strachu a panice z budoucnosti. Své frustrace si vybíjel na ženě, a i desetiletí kluk věděl, že je něco špatně. Hodně špatně. Proto matku varoval:
„Jestli je vám život milý, matko, odejděte pryč. Vezměte děti a utečte. Ten pomatenec něco vyvede, nerad bych, aby došlo na má slova, matičko, prosím vás, jděte!“
Jenže tehdy se ženy nerozváděly kvůli nějakým nadávkám nebo pár fackám. A co by sama s pěti dětmi dělala? Kam by šla? Zůstala a odešel její nejstarší František. Tím si zachránil život.
Aby toho nebylo málo, přišla obsílka k vystěhování z bytu z důvodu neplacení nájmu. Pohár přetekl a kletba, o které Zimmermann v záchvatech sebelítosti blábolil, se začínala vyplňovat.
V neděli 27. října 1861 Zimmermann řekl dětem, že se půjdou projít. Nejmladšího ročního Antonína nesl v náruči. Po cestě v hospodě koupil dvě láhve nejlevnějšího vína a v apatyce kapky pro snazší usínání. Došli ke zdi Hrabovy zahrady, kde řekl, že si odpočinou. Dnes na onom místě stojí historická budova Hrabovka s přístupem z ulice Trocnovská.
Děti byly poslušné, možná lehce vyplašené z neobvyklého výletu, takže se opakovaně napily vína, které jim otec podal a na vrch pár hltů medicíny na spaní. Když usnuly, vytáhl Zimmermann břitvu a všem čtyřem dětem přeřezal žíly na zápěstí. Když se přesvědčil, že dětská tělíčka nejeví známky života, provedl totéž sobě.
Večer, když se Františka Zimmermannová vrátila z posluhy do prázdného bytu, začala obíhat sousedy a vyptávat se, jestli někdo neviděl její děti a manžela. Nikdo nic neviděl a zoufalá žena celou noc nezamhouřila oči.
Druhý den v pondělí 28. října našla mrtvá těla s loužemi zaschlé krve žena železničního zřízence. Spustila poplach a během chvíle se na místě neštěstí shromáždil dav lidí.
„Strašný a srdceryvný byl pohled na matku, která v mžiku ztratila své děti rukou svého manžela. Vlasy si vyrvala, odnesena být musela…“
Novináři měli žně a k události, která po několik dnů vévodila prvním stránkám novin, přibývaly informace i spekulace ohledně Zimmermannovy rodiny.
Autor: Mojmir Churavy /commons.wikimedia.org/volné dílo
Pohřeb byl stanoven na 31. října 1861, ale z nějakého důvodu byl odložen. V knize zemřelých kostela svatého Apolináře bylo uvedeno, že k úmrtí došlo následkem vykrvácení z tepen na rukách, které provedl všem vlastní otec Augustin Zimmermann.
Prvního listopadu 1861 vezl pohřební kočár čtyři malé rakvičky. Ležela v nich těla čtyř dětí, které v zoufalství zabil vlastní otec. Sedmiletý Augustin, pětiletý Václav, čtyřletá Marie a teprve roční Antonín. Vůz doprovázeli ministranti se zapálenými svíčkami a družičky v bílých šatech nesly čtyři vavřínové věnečky. Účast lidu byla tak obrovská, že nikdo nic podobného nepamatoval. Několik tisíc lidí se nemohlo na Olšanský hřbitov vejít.
Tragická událost otřásla celou Prahou. Dokonce císař Ferdinand Dobrotivý přispěl penězi na důstojný pohřeb a sochař Karel Möldner daroval náhrobní kámen. Sourozenci byli pohřbeni do společného hrobu a obec nechala udělat sochu klečícího andělíčka.
Na náhrobku je deska s nápisem: „Zde odpočívají v Pánu Augustin a Vácslav, Maria a Antonín dítky, které dne 27. října 1861 s otcem Augustinem Zimmermannem na Žižkově násilnou smrtí život svůj dokonali.“
Kde byl pohřben zoufalý vrah není známo. Jako sebevrah byl zřejmě uložen buď někde v koutě u hřbitovní zdi, nebo dokonce vně hřbitova.
Dvojnásobná vdova Františka Zimmermannová poté požádala o vystavení Domovského listu pro pobyt v Praze, v čemž jí bylo vyhověno. Podle záznamu to byla jednačtyřicetiletá vdova katolického vyznání, střední postavy, měla černé vlasy a modré oči, bez zvláštního znamení. Mluvila česky a německy. Uměla se čitelně podepsat.
Z jejích dalších osudů je známé pouze to, že se často stěhovala, doložených je sedm různých adres. Informace o tom, zda se stýkala se svým prvorozeným synem Františkem, který se od rodiny odstěhoval před tragédií, se nedochovaly.
S největší pravděpodobností živořila v bídě a o hladu tak jako dříve. Životem usmýkaná a utýraná žena zemřela na plicní tuberkulózu 6. září 1871. Pohřbena byla za tři dny na „hřbitově Volšanským“. Dožila se padesáti dvou let.
Kde byla pohřbena není známo. Stejně jako další životní osudy jejího prvorozeného syna Františka.
Zdroje:
https://www.extra.cz/zavrazdil-je-a-pak-i-sebe-zimmermannovy-deti-spocinuly-na-olsanskych-hřbitovech
https://www.praha3.cz/aktualne-z trojky/zpravy/retrospektiva/pribeh-zizkovske-bdquo-nekropole-ldquo-n1128430.htm
