Článek
Během pěti let od roku 1980 do roku 1985 zemřelo v Sovětském svazu šest vysoce postavených bolševiků. Gerontokracie se ukázala jako neschopná obstát ve studené válce
Během pěti let od roku 1980 do roku 1985 zemřelo v Sovětském svazu šest vysoce postavených bolševiků. Tři v nižších stranických funkcích, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Dmitrij Ustinov. A tři nejvyšší představitelé SSSR. Leonid Brežněv, Jurij Andropov a Konstantin Černěnko.
Všichni byli pohřbeni u kremelské zdi, což je místo pro nejvyšší představitele v čele s Leninovou mumií, ze které už jen pouhých deset procent patřilo Leninovi, zbytek postupně dodávali mumifikátoři.
Nejsou tam jenom bolševici sovětští, ale i několik zahraničních. Němka Clara Zetkinová nebo Američan John Reed.
Pohřby bolševici umí. Bývají to orientální slavnosti s veškerou pompou a nařízeným celonárodním smutkem. Všude černé vlajky a davy smutečně oděných občanů spořádaně cupitajících ve frontě, aby se mohli poklonit památce zesnulého soudruha.
V televizi, na kterou stále všichni nadávali kvůli programu, který nebyl ke sledování, zněla vážná hudba, komentátoři v černém s vážnými tvářemi nepřetržitě sdělovali národu veškeré divy, které nebožtík za života vykonal. A hospody měly omezenou zavírací dobu.
Autor: Edmund S. Valtman/en.wikipedia.org/volné dílo
Brežněvova smrt zahájila novou pětiletku pohřbů v gerontokracii SSSR. Zemřel 10. listopadu 1982 a seznam jeho diagnóz, samozřejmě přísně střežený jako státní tajemství, musel být dlouhý jako telefonní seznam. Byl známý z oficiálních snímků jako ten, kdo se nejčastěji líbá se svými soudruhy z okupovaných zemí a jeho styl byl posměšně zván „brežněvák“, jakýsi opak „francouzáku“. Kromě líbání miloval lov, ženy a medaile. Těch byly kilogramy. Ve smutečním průvodu jich na polštářích bylo zhruba dvě stovky a neslo je čtyřiačtyřicet soudruhů. Při pohledu na tu hromadu šrotu muselo zaplesat srdce nejednoho sběratele metálů.
Z Brežněva často padala zřejmě pod vlivem vodky všelijaká moudra a proroctví jako: „Není a nemůže být taková síla na světě, která by byla schopna porazit socialismus, neboť socialismus je vůlí lidu, jeho dílem, jeho štěstím.“
O svém pohřbu žádné proroctví nesdělil, a tak všechny sledující udivily dvě rány, když vyztuženou dvojitou rakev s tělem bývalého nejvyššího spouštěli do hrobu. Okamžitě se rozjely fámy, že dno rakve neuneslo váhu otylého nebožtíka a ten propadl. Jiné tvrdily, že ti, kteří spouštěli rakev ji na jedné straně neudrželi a ta prudce narazila na dno. Oficiální verze zněla, že rány byly ozvěny čestných salv vypálených z kremelské pevnosti.
Ať tak nebo tak, rozhodně ty rány s nebožtíkem musely být znamením osudu.
Autor: Andrei Sdobnikov /commons.wikimedia.org/volné dílo
Novou hlavou Sovětského svazu byl zvolen kágébák Andropov. Stalinista, který řídil krvavé potlačení povstání v Maďarsku, vpád do Československa v roce 1968 a okupaci Afghánistánu v roce 1979.
Nebylo zvykem, aby se generálním tajemníkem stal někdo z KGB. Hned po zvolení si došlápnul na největší korupční rodiny, především Brežněvovu. A nechal odstranit Michaila Suslova, Brežněvova druhého muže. Ten zemřel náhle jen pár dnů před Brežněvem.
Jurij Andropov vydržel ve funkci patnáct měsíců a nečekaně skonal. Náhlých úmrtí začalo přibývat. Bylo mu šedesát devět let, takže byl mezi kremelskými geronty komsomolec, a přesto bylo oficiální příčinou smrti „stáří“.
Neoficiální verze vinila ze smrti Andropova brežněvovskou kliku. Především Brežněvův zeť Jurij Čurbanov, považovaný za největšího korupčníka v zemi Sovětů, se měl od Andropova čeho obávat.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Po pohřbu Andropova následovala další volba nejvyššího. Stal se jím Konstantin Černěnko. To byla Brežněvova podržtaška, původem vesnický sibiřský bolševik s podprůměrným vzděláním a intelektem. Ten sovětskému lidu vydržel u vesla třináct měsíců.
Přestože zemřel už v neděli 10. března, Rudé právo o tom napsalo až v úterý 12. března. Možná soudruzi nevěřili svým očím nebo nedostali povolení z Moskvy.
Zhruba půl roku před zvolením byl Černěnko na hostině u šéfa KGB Fedorčuka. Poté co snědl předloženou rybu ho odvezla záchranka s podezřením na otravu. Pak polehával s kyslíkovým přístrojem nadosah.
Stal se generálním tajemníkem a často nebylo jeho okolí jasné, jestli si je toho vůbec vědom. Když ho výjimečně vytáhli ven, ochranka ho musela podpírat a šourali se hlemýždím tempem. Občas dokázal i zvednout ruku a pokynout nadšeným davům.
Během dvou a půl roku to už byl třetí generální tajemník SSSR, který zemřel. Ty dvě rány při spouštění rakve s Brežněvem do hrobu byly skutečně znamením osudu.
Po Černěnkovi nastoupil západem opěvovaný „Gorby“ a to byl začátek konce Sovětského svazu.
Zdroje:
