Článek
Byl symbol socialistické kultury americký zpěvák Dean Reed zavražděn nebo spáchal sebevraždu?
Je jakýsi nepsaný společenský zákon, že lidé migrují nebo emigrují z východu na západ. Tak jako ptáci odlétají, když nastane jejich čas stejným směrem, mají to i lidé. Statisíce Čechoslováků emigrovalo, uteklo, odešlo nebo zůstalo v zemích západní Evropy, když nechtěli žít v socialistickém ráji.
To obrácený směr, odejít ze západu na východ provedlo jen pár jedinců, přestože by to mělo být opačně. Z pekla imperialismu do ráje dělníků a rolníků by měla utíkat většina. A ne naopak.

Autor: Rainer Mittelstädt/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jeden z těch, co šli proti proudu až z daleké Ameriky byl jistý Dean Reed. Celým jménem Dean Cyril Reed. To druhé jméno neužíval. Snad nechtěl, aby byl spojován s tmářstvím a opiem lidstva, kterýmžto pro bolševiky náboženství bylo. I navzdory faktu, že většina z nich byla křtěná v kostele a jejich kmotři za ně přednesli jisté sliby.
Dean Reed pocházel z typické středostavovské americké rodiny. Otec učitel a antikomunista, matka v domácnosti. Jak dospíval, stával se z něho urostlý krasavec s nadáním ke sportům všeho druhu. Co ho přimělo jít studovat meteorologii snad nevěděl ani on sám. Brzy zjistil, že zpíváním s kytarou po barech si může docela vydělat a s hezkou tváří by to mohl zkusit u filmu.
Díky svému zjevu získal pár rolí v televizi. Nahrál několik singlů a pravidelně se objevoval v v rodinných televizních programech.
Plnil si svůj americký sen. Z venkovského kluka s kytarou se stal zpěvákem a hercem. Přesto o mnoho let později napsal: „Když jsem byl v Hollywoodu, bylo to místo strachu a vykořisťování, tábor prostituce, kde si jen velmi málo lidí dokázalo zachovat svou integritu. Nejsem připravený se vrátit a vydělávat si na živobytí reklamami na Coca-Colu.“
Jeho písně se staly populární i v zemích jižní Ameriky, a tak se Reed přesunul blíž ke svým fanouškům, do Argentiny, kde zůstal čtyři roky. Tam se z něho stal politik amatér. Podporovatel a obhájce komunistů, naopak nepřítel amerického imperialismu.

Autor: Friedrich Gahlbeck/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jenže tábor míru a pokroku ležel v Evropě, kam se vydal na turné v roce 1965 a další rok byl srdečně a upřímně vítán v Sovětském svazu. Popularita, kterou mu komunistický režim připravil byla obrovská. Najednou se cítil jako prorok míru.
V Americe byl pro své aktivity několikrát zatčen. Po spálení americké vlajky ho dostal z vězení Pablo Neruda. Stal se svým způsobem hvězdou a celebritou západní levicové mládeže šedesátých let.
Zcela pragmaticky usoudil, že pobytem v zemích východní Evropy se jako Američan podporující socialismus bude mít mnohem lépe než na druhé straně. Jako místo pro život si v roce 1973 vybral východní Německo. Státní orgány mu šly ve všem na ruku a stal se hvězdou Východu. Vydal třináct dlouhohrajících desek, hrál ve dvaceti filmech a jako vyslanec a posel míru koncertoval v mnoha zemích světa, hájený a protěžovaný bolševickým režimem.
Sbíral medaile a ocenění od komunistických nebo protiamerických organizací, v Sovětském svazu byl megastar. Kritizoval a vysmíval se všemu americkému, ale amerického občanství se nikdy nevzdal.
Tančil s Arafatem, vítal „osvobození“ Afghánistánu statečnou Rudou armádou, Regana přirovnal ke Stalinovi a po zahraničním vydání Souostroví Gulag označil Solženicyna za zrádce a zaprodance imperialismu.
Přestože ho tisk nazýval Rudým Sinatrou, měl k Sinatrovi hodně daleko. Byl pouhou loutkou v rukou bolševiků, kterým dělal užitečného idiota.
Jeho otec, zapřisáhlý antikomunista, měl kdysi na farmě nehodu, při které přišel o nohu. V roce 1984 potřeboval novou modernější protézu, ale jeho zdravotní pojistka na to nestačila. To byl pro něj důvod k sebevraždě. Jeho syn okamžitě obvinil kapitalistické zdravotnictví, které mu v podstatě zabilo otce. V socialistickém systému by se to nikdy nestalo.
Na námitky novinářů, proč svému otci protézu neobstaral sám se svými milionovými příjmy a přáteli z nejvyšších komunistických kruhů, pro které by to byla drobnost, odpověděl, že otcova hrdost by to nedovolila.

Autor: Complimenti/commons.wikimedia.org/volné dílo
Na začátku osmdesátých let se situace nejen politická, ale i kulturní změnila. Jeho koncerty navštěvovalo stále méně a méně mladých lidí, zato přibylo stranických a svazáckých funkcionářů středního a vyššího věku. Jejich soudružky manželky sice tleskaly, ale spíše to připomínalo potlesk delegátů na stranických schůzích. Začal zvažovat návrat do Spojených států.
Ve čtvrtek 12. června 1986 se u večeře pohádal Reed se svou třetí manželkou Renatou a odešel z domu. Údajně za producentem filmu „Wounded Knee“ Gerritem Listem, ve kterém měl Reed hrát. Ale k Listovi nikdy nedorazil.
Druhý den byla po Reedovi sháňka, ale nikde nebyl. V neděli 15. června plavčík od jezera Zeuthener Lake volal na policii, že na břehu stojí minimálně od pátku opuštěné auto. Patřilo Reedovi. V úterý 17. června bylo v jezeře nalezeno tělo. Oblečené v bundě a kabátu, přestože byla teplá letní noc.
Začaly se objevovat různé teorie o příčině jeho smrti. Reed jako bývalý plavčík byl vynikající plavec, takže náhodné utonutí nepřicházelo v úvahu. Navíc v kabátě. Když jeho matka chtěla vidět synovo tělo, bylo jí to umožněno až jedenáct dnů po jeho nalezení. Nakonec viděla jen prsty jeho nohou, ale ne obličej. Nemohla tedy říct, že to bylo tělo jejího syna. Policie opakovaně měnila příčinu smrti od utonutí po sebevraždu zastřelením nebo předávkováním. Jeho rodina v USA tvrdila, že byl zavražděn.
V roce 2004 byl v ruské televizi odvysílán dokument o životě Deana Reeda, kde bylo uvedeno, že v letech 1976 až 1978 pracoval pro mezinárodní oddělení Stasi.
Někteří podezřívali z vraždy Stasi, KGB i CIA. Nakonec bylo zpochybněno i to, jestli utonulé a spálené tělo patřilo skutečně Deanu Reedovi.
Zdroje: