Článek
Indiánská princezna Pocahontas byla pro bělochy celebritou, pro indiány zrádkyní svého lidu
Na počátku příběhu o indiánské princezně Pocahontas stojí dva běloši. John Smith a John Rolf.
A samozřejmě rodiče. Její otec Powhatan byl náčelníkem jednoho z malých indiánských kmenů. Rodina žila v oblasti, kterou později běloši obsadili a pojmenovali Jamestown, dnes stát Virginia. Matkou byla jedna z několika žen náčelníka. Pocahontas byla dívčina přezdívka. Jmenovala se Matoax, později Amonute. A to ještě není výčet jejích jmen u konce.
Autor: Godot13/Wikimedia Commons/volné dílo
John Smith byl Angličan, dnes by se řeklo dobrodruh a voják. Ve službách Rudolfa II. bojoval proti Turkům. Byl zajat a prodán jako otrok. Uprchl a přes Rusko se dostal zpět do Anglie. Jako by mu to nestačilo, v roce 1607 odplul do Ameriky a stal se jedním z prvních osadníků budoucího státu Virginie.
V prosinci 1607 při hledání potravy podél řeky York byl Smith zajat místními indiány. A tady vznikl příběh o indiánské princezně Pocahontas, který v různých obměnách a zpracováních přežívá do dnešních dnů.
Protože se indiáni se zajatým Smithem nemohli domluvit, svolal náčelníkův bratr šamany, kteří měli během věšteckého rituálu zjistit, jaké jsou bělochovi skutečné úmysly. Během zajetí se Smith seznámil s náčelníkovou dcerou Pocahontas. Jedenáctiletá dívka byla přirozeně zvědavá a chodila se na něj dívat jako na exotické zvířátko. Zřejmě na sebe i mluvili, snažili se pojmenovávat věci ve svém jazyce, prostě zabíjeli čas.
Autor: Richard Croft/Wikimedia Commons/volné dílo
Podle jeho pozdějších zápisků měl být Smith zabit. Věštecký rituál zřejmě nedopadl nejlépe. Když si pro něj válečníci šli, malá Pocahontas ho objala a tak zabránila jeho popravě. I když celou scénu záchrany svého života vylíčil ve svém deníku velmi podrobně, většina historiků o pravdivosti tohoto příběhu pochybuje.
Věrohodnosti historce nepřidá ani podobný popis záchrany, který sám Smith popsal ve své knize „Pravdivé cesty“ v roce 1630. Roku 1602 na počátku své dobrodružné kariéry byl zajat v Uhrách Turky a před stětím hlavy ho zachránila mladá a krásná dívka.
Zkrátka být zachraňován mladými krasavicemi se ostřílenému dobrodruhovi zamlouvalo.
Autor: Waldbühne Otternhagen e.V. /Wikimedia Commons/volné dílo
Za šest let od oné dojemné scény byla Pocahontas zajata během jedné anglo-indiánské nepřátelské akce. Angličané ji drželi kvůli výkupnému. Byla přece jen dcerou náčelníka kmene. Jenže dívce se mezi bělochy zalíbilo, o výměnu a návrat ke své rodině nestála. Nechala se pokřtít a její další, tentokrát křesťanské jméno, bylo Rebecca.
Bylo jí sedmnáct, možná osmnáct let a v dubnu 1613 se provdala za majitele tabákových plantáží Johna Rolfa, se kterým měla syna Thomase.
Smith se o Rolfovi vyjadřoval jako o gaunerovi a svůdci, který mu mladou Pocahontas odloudil, což byly jen další báchorky stárnoucího dobrodruha a grafomana. Ten byl nakonec vážně zraněn a vrátil se do Anglie.
V roce 1616 odjela do Londýna i Pocahontas s manželem Rolfem a synem Thomasem. Byla mladá, krásná, exotická a manžel ji předváděl v nejvyšší společnosti jako exemplář ušlechtilé divošky.
Dalším účelem návštěv na nejvyšší společenské úrovni bylo i vylákat peníze od bohatých Angličanů na podporu výstavby a budování osady Jamestown.
V roce 1617 se Rolfovi rozhodli k návratu do Virginie, ale během cesty Pocahontas zemřela. Příčinou byla pravděpodobně tuberkulóza. Bylo jí dvacet nebo jedna dvacet let a byla pohřbená v George's Church v Gravesendu v Anglii.
Autor: Spiderpig (talk)/Wikimedia Commons/volné dílo
Postupně se začal rodit mýtus o civilizované bělošce, indiánské princezně Pocahontas, přestože princeznou nikdy nebyla. Vytvářela se legenda o hodných a civilizovaných běloších, o dominanci bílé rasy. Ti „rozumní“ nebo „dobří“ indiáni obdivovali bílou kulturu, křesťanství a přáli si změnit svůj život. Chtěli žít jako bílí.
Indiáni z kmenů ve Virginii to samozřejmě viděli jinak. Nechápali takový zájem o Pocahontas, proč tolik studií, knih a filmy. Pro ně to byla žena, která se obrátila zády ke své rodině, ke svému kmeni a přijala hodnoty těch, kteří je přišli zotročit nebo rovnou vybíjet. Indián, který dobrovolně přijal bílou kulturu, náboženství a život mezi bělochy musel být buď duševně nemocný, nebo zrádce svého lidu. Tento názor mezi indiány přetrvává dodnes.
Zdroje:
