Článek
Plukovník Gordijevskij pracoval pro KGB a současně pro britské tajné služby MI5 a MI6. Ze SSSR utekl za dramatických okolností
Aldrich Hanes Ames byl dlouholetým a spolehlivým zaměstnancem americké CIA. Jako analytik začal pracovat v roce 1957 a po patnácti letech se stal členem sovětské a východoevropské divize kontrarozvědky. Za dalších jedenáct let už byl jejím šéfem.
Měl díky své pozici přístup ke všem operacím CIA proti KGB. Věděl o všech sovětských agentech, kteří byli na výplatní listině CIA, ať už pracovali v SSSR nebo v zahraničí.
Jenže i tak vysoce postavený muž s nadstandartním příjmem se mohl dostat do finanční nouze. Život na vysoké noze stál hodně peněz, ani značkový alkohol a luxusní prostitutky nebyly levné.
Autor. Mary Anne Fackelman/commons.wikimedia.org/volné dílo
Byl duben 1985, když se Ames představil na sovětském velvyslanectví ve Washingtonu a přinesl s sebou několik složek jako důkaz, že je skutečně tím, za koho se vydává. Po ověření Amesovy identity už šlo všechno ráz na ráz. Krycí jméno Kolokol, desetitisícové částky v dolarech a devět let trvající oboustranně výhodná spolupráce. Jak se později ukázalo, na Amesovo udání bylo mučeno a popraveno dvanáct sovětských agentů, kteří předávali zprávy CIA.
Do února 1994 předal Ames složky se jmény všech sovětských občanů, kteří pracovali pro USA. Bez problémů vynášel balíky dokumentů z úřadovny CIA v plastikových taškách, nikdo z ostrahy se ho neptal, co a kam to nosí.
V jedné ze složek byla zpráva o vysokém důstojníkovi KGB, který už dvanáct let pracoval jako agent britské MI6. Zverbovaný byl v Dánsku a v současnosti působil na sovětské ambasádě v Londýně.
KGB netrvalo dlouho, aby zjistila, že oním „zrádcem“ je plukovník Oleg Gordijevskij.
Autor: Mary Anne Fackelman/commons.wikimedia.org/volné dílo
V květnu 1985 byl Gordijevskij povolán do Moskvy a začínal tušit, že se jeho mise chýlí ke konci. A s největší pravděpodobností i jeho život.
Po čtyřhodinovém výslechu, kdy na něj vyzkoušeli alkohol i drogy, byl sice propuštěn, ale dobře věděl, že je jen otázka času, než ho KGB zatkne, obviní a popraví jako zrádce.
Ve svém bytě měl knihu Shakespearových sonetů, ve které byl na obalu knihy neviditelným inkoustem popsán nouzový plán úniku ze země. Stačilo obálku namočit do vody a naučit se instrukce nazpaměť. Plán vymyslel John Scarlett, muž, který se později stal šéfem MI6.
Byla aktivována šifra „Jsem v maléru! Potřebuji pomoc a hned“, která spustila přípravu na jeden z nejbizarnějších útěků dvojitého agenta.
Svého důstojníka z MI6 měl Gordijevskij potkat před jistým pekařstvím v Moskvě. Nechyběly poznávací znaky britského agenta jako šedá čepice, igelitka se znakem obchodu Safeway a tyčinka Mars, kterou měl dotyčný agent před pekařstvím ukusovat.
Akce na záchranu plukovníka Gordijevského a jeho propašování ze SSSR dostala název „Pimlico“ a začala v červenci 1985. Celé velice riskantní a nebezpečné akci dala zelenou britská premiérka Margaret Thatcherová.
První setkání obou agentů nevyšlo a Gordijevského tlačil čas. KGB ho mohlo sebrat každým dnem a pak už by mu nepomohla ani britská královna.
Autor: Сергей Кристо, Sergei66/commons.wikimedia.org/volné dílo
Druhý pokus už byl úspěšný. Když se muži míjeli, stačil Gordijevskij zašeptat: „Ano! To jsem já! Potřebuji naléhavou pomoc!“
Následující den si šel večer zaběhat do lesa a svým sledovatelům zmizel z očí. Když si byl jistý, že se zbavil sledovačky, šel na vlakové nádraží a nočním vlakem odjel do Leningradu. Poté do Zelenogorska a autobusem do Vyborgu. Když projížděl kolem místa, kde měl vystoupit, požádal řidiče, aby mu zastavil v důsledku silné nevolnosti. Poté v lese čekal tři hodiny na dvě auta s diplomatickou značkou. Přijely ve 2:20 v noci.
Jeden z vozů britského velvyslanectví, řízený agentyMI6 s diplomatickými pasy, měl úkryt pokrytý hliníkovým plechem, který nešlo prosvítit infračerveným tepelným detektorem. Do tohoto úkrytu se vměstnal Gordijevskij. Na zadním sedadle seděla „manželka“ řidiče s malým dítětem. I ve druhém doprovodném voze byla „rodina“ britských agentů s dětmi.
Na rusko-finské hranici prohlíželi Sověti vozy za pomoci cvičených psů. V tu chvíli začala žena v autě, ve kterém byl převážen Gordijevskij, přebalovat mimino. Prostor auta se zaplnil odérem ze znečištěné pleny a psi byli pro tuto chvíli nepoužitelní. Dokonce i pohraničníci si vydechli, když ukázali řidiči, že má odjet. Za pár minut přejeli finskou hranici a plukovník Gordijevskij byl v bezpečí.
Zatímco byl ubytován v přísně střeženém a utajeném domě v Godalmingu v Surrey, v Sovětském svazu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
Všichni agenti KGB ve Velké Británii během několika dnů skončili. Ti s diplomatickými pasy byli vyhoštěni ze země, ostatní šli před soud.
Oleg Gordijevskij byl 4. března 2025 nalezen ve svém bytě mrtvý. Podle koronera zemřel přirozenou smrtí. Bylo mu 86 let.
Zdroje:
