Článek
Agent ve vysílání. Co skutečně dělal Pavel Minařík v Rádiu Svobodná Evropa
Kariéra Pavla Minaříka nezačala v politice ani v médiích, ale v učňovském oboru elektroinstalatér. Po vyučení pracoval jako technický zaměstnanec v divadle v Hradci Králové. Podle vlastních pozdějších tvrzení měl herecké zkušenosti, archivní prameny však tuto verzi nepotvrzují.
Zlom nastal na počátku 60. let, kdy se dostal do kontaktu se Státní bezpečností. Podle dokumentů Archivů bezpečnostních složek byl veden jako dobrovolný spolupracovník pod krycím jménem Ulyxes. Výběr krycí identity nebyl náhodný – rozvědka hledala kandidáta s hereckými sklony, schopností improvizace a ochotou dlouhodobě plnit úkoly v zahraničí.
Minařík byl zařazen do několik let trvajícího výcviku, který zahrnoval jazykovou přípravu, nácvik krycí legendy a schopnost navazovat sociální vazby. Součástí přípravy byla i pobytová epizoda v malé obci Veselí na jižní Moravě. Zde měl působit jako nenápadný mladík, který se učí německy. Podle svědectví místních se zde stýkal jen s minimálním okruhem lidí, nejčastěji s tělesně postiženým mužem žijícím stranou komunity. Z pohledu rozvědky šlo o test jeho schopnosti zapadnout a udržet si krytí.
Ani politické uvolnění v roce 1968 nevedlo k ukončení operace. Dne 3. září 1968 odjel Minařík do Vídně a následně do Mnichova. Zde byl přijat do československé redakce Rádia Svobodná Evropa. Stanice byla považována za klíčový nástroj západní propagandy a její infiltrace patřila mezi priority československé i sovětské rozvědky.
Podle dochovaných materiálů nebyl Minařík v redakci nijak podezřelý. Naopak zapadal do prostředí zaměstnanců-emigrantů. Jeho chování však vykazovalo nestandardní prvky: drobné krádeže na pracovišti, časté konflikty a nadměrná konzumace alkoholu. Přesto zůstal bez odhalení po celou dobu sedmiletého působení.
Identifikační průkaz Rádia Svobodná Evropa (Mnichov) – detail
Zpravodajské zprávy ukazují, že jeho hlavním úkolem bylo mapovat personální složení redakce, vnitřní vztahy a technické zázemí vysílání. Vedle toho přišel s návrhem fyzické likvidace několika vysílacích objektů. Tento plán byl hodnocen jako rizikový a nerealistický dokonce i vlastními nadřízenými.
V lednu 1976 byl z operace stažen. Československý tisk jeho návrat prezentoval jako dobrovolné vystřízlivění z emigrantského prostředí. Na tiskové konferenci se stal hlavním svědkem proti Svobodné Evropě a zahraničnímu rozhlasovému vysílání. Propagandistická hodnota případu byla vysoká, operativní přínos však podle pozdějších analýz sporný.
Po mediálním vystoupení byl odeslán ke studiu ekonomie do Kyjeva. Po návratu působil v redakci časopisu ministerstva vnitra a postupně se zapojil do stranických struktur. Režim jej používal spíše jako symbol než jako aktivního zpravodajce.
Po roce 1989 se Minařík pokusil využít bývalé kontakty v podnikání. Založil bezpečnostní agenturu, jejíž financování podle dostupných svědectví částečně pocházelo z prostředí bývalé KSČ. Firma však brzy čelila problémům a její zakladatel soudnímu stíhání.
Pavel Minařík u soudu (2008)
Vyšetřování z 90. let se dotklo nejen jeho působení ve Svobodné Evropě, ale i zapojení do pojistného podvodu. V roce 1996 fingoval dopravní nehodu na Ukrajině a uplatnil nárok na desítky milionů korun za údajně zničený náklad. Soud mu uložil nepodmíněný trest.
V roce 2015 se pokusil o sebevraždu na brněnském hřbitově. Neúspěšný pokus skončil dalším obviněním – zbraň nebyla registrovaná. Minařík tvrdil, že ji našel v tašce před bytem a považoval to za vzkaz neznámého původu.
Případ Pavla Minaříka ukazuje rozdíl mezi propagandistickým obrazem a reálným výsledkem rozvědné operace. Zatímco oficiální narativ hovořil o „hrdinovi“, archivní materiály a soudní spisy vykreslují člověka s problematickým chováním, omezeným přínosem a životem poznamenaným opakovanými selháními.
Zdorje:
