Článek
„Italská“ domácnost přinutila L. N. Tolstého k tajnému útěku od rodiny. Zemřel na provinčním nádraží v Astapovu
Celou druhou polovinu svého života hrál Lev Nikolajevič Tolstoj někoho, kým nebyl. Syn hraběte Nikolaje Iljiče Tolstého ze starého šlechtického rodu, matka rozená kněžna Volkonská. Přesto si oblékal mužickou halenu a plátěné kalhoty měl zastrčené do vysokých holínek. Dlouhý vous a vlasy mu dávaly vzhled mužika, ruského rolníka, kterému se chtěl přiblížit.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Oženil se s o šestnáct let mladší šlechtičnou Sofií Andrejevnou Behrs. Není nic zvláštního, že po šestnácti těhotenstvích a téměř padesáti letech manželství s Tolstým jejich vztah nebyl procházka růžovou zahradou.
Hádky, křik a útěky Tolstého z domu byly více než časté. Děti se stejně jako služebnictvo pána v rubášce a kožených holínkách v takových chvílích děsily. Pokud to bylo jen trochu možné, šli všichni zarostlému neurotikovi z cesty.
Krize vyvrcholila po jeho náboženském znovuzrození v roce 1881. Tehdy začal ve svých deníkových záznamech končit každý den frází: „pokud budu naživu“. Dosud končil vždy rozpisem plánu na další den.
Buď se zcela oddal biblické myšlence „nevíme dne ani hodiny“, nebo měl dojem, že se ho někdo chystá zabít.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Nejen doma v Jasné Poljaně to nebyla idylka hodná spisovatele, filozofa a mystika. Ani ruská veřejnost se k němu nechovala dobře. Nepřátel bylo víc. V roce 1897 si poznamenal do deníku: „Další dopisy, ve kterých mě vyhrožují smrtí“. Tyto dopisy pocházely z prostředí pravoslavné církve.
Car Nikolaj II. Tolstého dokonce nechal sledovat tajnou policií.
Ale i mezi přáteli se našlo dost podivných figur, které se točily kolem Tolstého. Do Jasné Poljany přicházelo množství poutníků, tuláků a zoufalců, které personál označoval slovem „temní“. Byla to skupina lidí často na okraji společnosti, psychicky nemocní nebo náboženští blouznivci.
Jeden závislý na opiu opakovaně každému vnucoval svoji studii matematických důkazů o pravosti křesťanství. Švédský stařec, který kázal jednoduchost a střídmost v oblékání, to v teplých letních měsících přeháněl a byl vyhnán jako adamita.
Autor: Софья Толстая/commons.wikimedia.org/volné dílo
Vyvrcholením manželské krize bylo Tolstého rozhodnutí odevzdat všechna svá autorská práva „lidu“. Protože manželka Sofie spravovala veškeré finance, vedla domácnost a porodila třináct dětí, nepřivítala manželovo rozhodnutí s nadšením. V rodině největšího ruského spisovatele vypukla skutečná „válka Roseových“. Po dlouhých bojích Tolstoj ustoupil a autorská práva svých děl vydaných do roku 1881 postoupil své ženě Sofii.
Vše ostatní připadlo jednomu z těch „temných“, kteří se usadili v Jasné Poljaně, Vladimiru Čertkovovi. (nomen omen – čert).
Čertkov pocházel z ještě noblesnější rodiny než hrabě Tolstoj. Jeho matka patřila do okruhu dam blízkých carevně. Otec byl generálním adjunktem carů Alexandra II. a III. Oba carové bývali opakovanými návštěvníky v sídle rodiny Čertkovových.
Po různých životních peripetiích se aristokrat Vladimír Čertkov ocitl v Jasné Poljaně jako stoupenec Tolstého filozofie. To zhoršilo už tak špatné ovzduší v rodině. Tolstého manželka Čertkova odhalila jako pokrytce a pijavici na svém muži. Vlastnil obrovský majetek, ale ve svých proslovech odsuzoval bohatství.
Jeho společníci, které přivedl, bydleli a stravovali se na úkor Tolstého rodiny, poflakovali se kolem domu, aniž by se zapojili do prací na venkově.
Čertkov přesvědčil Tolstého, aby mu část svého díla předal pod kontrolu, čímž se dostal do otevřené války s jeho rodinou. Protože po vítězství bolševiků projevoval kladný vztah k revoluci, mohl dále žít jako aristokrat, jak v Rusku, tak v Anglii.
Autor: Vladimir Chertkov/commons.wikimedia.org/volné dílo
Čertkov poté, co získal redakční kontrolu nad novými spisy Tolstého, začal je vydávat i navzdory nesouhlasu Tolstého manželky. Velmi podrobně totiž popisovaly život manželů Tolstých. Jejich hádky a křik zněly Jasnou Poljanou dlouho do noci a v ničem ono místo nepřipomínalo onen „ráj“ spisovatele, myslitele a mystika, jak ho později mnozí popisovali.
V tomto období napsal Tolstoj Kreutzerovu sonátu. V ní manžel podobný Tolstému brutálně zavraždí manželku, která je popsaná jako přesná kopie Sofie.
V roce 1909 na pařezu v lese v podepsal Tolstoj závěť, ve které svá autorská práva zanechal Čertkovovi a své nejmladší dceři Saše.
To už bylo na Sofii moc. Vtrhla do Tolstého pracovny s dětskou pistolí a střelila Čertkovův obraz, který pak roztrhala na kusy a hodila do záchodu. Když Tolstoj vešel do pokoje, vystřelila z pistole znovu, jen aby ho vyděsila. V záchvatu zuřivosti a zoufalství křičela: „Zabiju Čertkova! Nechám ho otrávit! Buď on, nebo já!“
Ve tři hodiny ráno 28. října se Tolstoj probudil a viděl manželku, jak prohledává zásuvky jeho psacího stolu. To ho natolik rozrušilo, že už neusnul. Ještě za šera v doprovodu svého lékaře Dušana Makovického opustil Jasnou Poljanu navždy. Zemřel na provinčním nádraží v Astapovu 7. listopadu 1910. Příčinu smrti stanovil lékař jako zápal plic.
Zdroje:
