Článek
Ono setkání se mělo konat v dubnu 1914 v jisté bělehradské kavárně. Dvojice nezletilých srbských mladíků se dohodla, že spáchá atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda. Jmenovali se Gavrilo Princip a Čabrinovič.
Nezávislost z roku 1879, kterou se Bosna zbavila nenáviděného Turecka, vystřídala v roce 1908 rakouská anexe. Vídeň se stala po Istanbulu místem, ke kterému směřovaly nenávistné pohledy všech Bosňáků. Myšlenka jihoslovanské jednoty začínala košatět a idea velkého Srbska byla na pořadu dne. Alespoň v kavárnách.
Radikálové si v květnu 1911 založili jinou organizaci, která měla pro změnu sjednotit všechny Srby. Vylepování plakátů a propagandistické řeči jim byly málo. Dávali přednost ozbrojenému boji a teroristickým akcím. Název organizace byl „Sjednocení nebo smrt“. Mnohem více byla známá jako „Černá ruka“. Členové nebyli pouze etničtí Srbové, ale hlásilo se i množství Bosňáků, mezi nimi student Gavrilo Princip.
Jedna věc je založit organizaci, druhá získat výcvik a zbraně. Princip se proto spojil s několika lidmi, o nichž se říkalo, že zbraně dokáží obstarat. Výsledek byl docela bídný. Krátký browning ráže 9 milimetrů.
Cvičná střelba se konala v lese. Princip, Grabeža a Čabrinovič byli ještě v rychlosti zasvěceni do zacházení s bombou a tím byl celý výcvik ukončen.
Protože se rakouské úřady dozvěděly o těchto aktivitách, vydaly zákaz vycestování všem třem ze Srbska. Všichni tři obdrželi falešné pasy. Do Sarajeva dorazili 4. června. Skupina v počtu sedmi mužů měla jednoduchý plán. Při předem ohlášeném příjezdu následníka trůnu se rozmístí podél plánované trasy a jakmile se naskytne příležitost, zaútočí. Buď granátem nebo střelbou z pistole.
Bylo to celé jednání naivních, nerozvážných a hloupých kluků? Bez jakéhokoli vojenského výcviku kromě několika výstřelů v lese.
Byla snad organizace Černá ruka plná amatérů, kteří se do Sarajeva dostali díky neschopnosti a laxnosti rakouských úřadů?
Nebo bylo celé divadlo připravené někde úplně jinde a někým jiným, komu šlo o důvod k rozpoutání války a přeskupení sil na Balkáně? Pečlivě promyšlený a provedený komplot se souhlasem evropských mocností?
Ať byl důvod jakýkoliv, ihned po atentátu a zatčení všech účastníků kromě Mehmedbašiće, bylo na celé vyšetřování uvaleno embargo. Od 12. do 23. října zasedal sarajevský tribunál a 28. října 1914 byly vyneseny rozsudky.
Gavrilo Princip, Nedjelko Čabrinović, Trifko Grabež byli odsouzeni k těžkému žaláři na dvacet let. Vaso Čubrilović k těžkému žaláři na šestnáct let. Cvjetko Popović k těžkému žaláři na třináct let. Z dvaceti pěti obžalovaných bylo devět osvobozeno a vykonány tři rozsudky trestu smrti. Ten se týkal atentátníka Danila Iliće, který byl jediný plnoletý.
Šest vězňů skončilo v Terezínské pevnosti. Cvjetko Popović byl brzy propuštěn. Celý život tvrdil, že kdyby tehdy věděl, co atentát způsobí, nikdy by se na něm nepodílel. Zemřel v Sarajevu 9. června 1980
Propuštěný byl i Vaso Čubrilović. Za války byl zatčen gestapem a poslán do koncentračního tábora v Banjice. Přežil a za vlády Josipa Tita to dotáhl na ministra zemědělství a lesnictví. Zemřel v roce 1990 ve věku 93 let.
Gavrilo Princip zemřel v žaláři na tuberkulózu 28. dubna 1918.
Jediný ze spiklenců, kterého rakouské úřady nedostaly, byl Muhamed Mehmedbasić. Během druhé světové války byl roku 1941 zatčen chorvatskými ustašovci a po dlouhém mučení dne 29. května 1943 zavražděn.
Zdroje:
