Článek
Prvotní příčinou stěhování národů byla změna způsobu života většiny skupin na asijském a evropském kontinentu. Z pastevectví a kočování postupně přecházely na zemědělství, které vyžadovalo trvale se usadit na obdělávané půdě. Větší produkce potravin vedla k nárustu počtu obyvatelstva a tím bylo potřeba vyhledávat další obdělávatelnou půdu. Primitivní způsoby zemědělství ale půdu rychle vyčerpaly, takže bylo třeba hledat další vhodná místa a přesunout se do klimaticky vhodnějších území.
Čtvrté a páté století je zlomovým obdobím, kdy končí éra starověku a pomalu vzniká středověk. Ty názvy jsou samozřejmě označením doby mnohem pozdější, protože generace oné epochy sice zažívaly na vlastní kůži jakési změny, ale v průběhu každodenních starostí jim počátek nové Evropy mohl a zřejmě i byl zcela ukradený.
Římská říše mlela z posledního, což bylo patrné na jejích hranicích. Část svého, kdysi tak těžce dobytého a udržovaného území už vůbec neovládala a barbarské kmeny, které si tam začaly zakládat svá vlastní království, ponechala jejich existenci. Řím a města v centru říše navíc lákala svým bohatstvím a když hranice říše byly střeženy jen velmi chabě a v některý oblastech vůbec, bylo logické, že Řím se stal lákavým soustem pro mnohé.
Do pohybu se daly skupiny ze severu Evropy. Nejdříve Alamani zabrali v roce 260 velká území říše mezi Rýnem a Dunajem pro sebe. Na jejich uvolněné území přešli Burgundi, ale časem se začali přesouvat jižněji. Frankové obsadili nejbohatší římskou provincii Galii. Langobardi se usadili v dnešní severní Itálii, téměř na dosah Věčného města. A konečně Ostrogóti, kteří se po porážce od Hunů stahovali na západ až ovládli celou dnešní Itálii. Vandalové, taktéž tlačeni Huny, se museli hnout, kam jinam než na jih. Po dlouhé cestě se přes západní Evropu a severní Afriku, kde založili království Vandalů, v roce 455 otočili k Římu a kompletně ho vyplenili. Jejich jméno se stalo synonymem primitivismu, krutosti a ničení i když jsou v tom celkem nevinně. Nebyli o nic větší vandalové než ostatní. Byly to kmeny, později označované za barbarské, ale s tím barbarstvím to nebylo tak žhavé. Převzaly římský právní systém a z větší části i životní styl. Kvetlo tu umění, literatura a obchod, vzdělaní hovořili latinsky a s jistou mírou nadsázky se dá říct, že barbaři se stali dědici a pokračovateli antiky.
Druhým faktorem pro stěhování národů se stal už zmíněný kmen Hunů. Daleko na východ od Říma, na dolním toku Volhy porazili asijští kočovníci Ostrogóty a tím si otevřeli cestu na západ. Původně středoasijské hordy se přelévaly k Černému moři a v roce 395 vyplenily celý Balkán. Z podobných dálav se vydal za dobytím Evropy i kmen Avarů, který přinutil k pohybu velkou část slovanských kmenů. Násilničtí a agresivní nájezdníci ze středoasijských stepí byli úplně něco jiného než barbarské kmeny Evropy. Hunové a Avaři se snažili brutalitou podrobit všechny, na které narazili. Tlak, který vyvinuli na kmen Gótů znamenal, že tito se rozpadli na množství malých kmenů. Jejich ústup na západ byl zároveň tažením na Řím. Na konci 4. století, vedení náčelníkem Alarichem, prošli celým Balkánem, vstoupili do Itálie a v roce 410 vyplenili Řím.
Přívalová vlna Hunů způsobila takový náraz na tak už dost rozpohybované a rozkolísané kmeny, že masy lidí se daly na ústup tam, kde se domnívaly, že budou v bezpečí. Přesto, že Hunové setrvali na evropské půdě pouhých osmdesát let, ovládli Uherskou nížinu, vyplenili Balkán i Peloponés a podrobili si germánské kmeny. Jejich teror snášela Evropa dlouhá desetiletí a plenící hordy byly zastaveny až ve střední Francii.
Řím, který měl svůj podíl na vyvolání masového přesunu obyvatel, byl v tomto období vypleněn jak Vizigóty, tak Vandaly a ztratil svůj význam. Císař Konstantin I. přenesl dvůr do Byzance. Většina památek byla zničena, rozkradena nebo převezena na východ do Konstantinopole. A když v 5. století postihlo město velké zemětřesení, z kdysi megapole s milionem a půl obyvatel se stala oblast ruin, ve které jich žilo necelých sedmnáct tisíc.
Tímto pohybem obyvatel a událostmi následujícími se začaly vytvářet první státní útvary, ze kterých postupně vznikla jádra dnešních evropských států.
Zdroje:
