Článek
K největší masové vraždě Čechů došlo na svatého Václava roku 1938 v Sovětském svazu, více jich bylo usmrceno už jen v Osvětimi v roce 1944.
Ve třicátých letech minulého století, kdy obyvatele Sovětského svazu drtil masový vrah Stalin, jezdili „pokrokoví“ umělci a spisovatelé obdivovat zemi Sovětů.
Jeden z nich se dokonce nechal unést natolik, že zplodil vylhaný paskvil s názvem „V zemi, kde zítra již znamená včera“. Po válce bude ve všech zemích pod vládou srpu a kladiva opakovaně vydáván v mnohatisícových nákladech.
V Československu vyšel v roce 1932. Lidé byli v Sovětském svazu zatýkáni, mučeni a popravováni po desetitisících, gulagy se plnily stovkami tisíc otroků. Na Ukrajině vypukl hladomor, ale pro soudruhy byla země Sovětů vzorem hodným následování.
Ne všichni obdivovatelé Sovětského svazu psali oslavné knihy a články. Jiní soudruzi tam jezdili ze zcela odlišných důvodů. Soudruh Gottwald to řekl zcela jasně a bez literárních klišé:
„A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“
Ten na rozdíl od spisovatelů a umělců alespoň nelhal.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Česká kolonie na severozápadní Ukrajině vznikla v polovině 19. století. Zatímco v Rakousku-Uhersku byly životní podmínky těžké, carské Rusko nabízelo nevyužitou zemědělskou půdu a prosperitu. Češi zde založili hospodářství a věnovali se převážně zemědělství. Přinesli znalost pěstování chmele a postavili první pivovar. Osadníkům se dařilo, založili českou kapelu, divadlo a Sokol.
Samozřejmě netušili, jaký krvavý osud připravili svým potomkům.
V roce 1938 byl Velký teror v plném proudu. Na Stalinův rozkaz zlikvidovat všechny nepřátele nastalo masové zatýkání a popravování po celém Sovětském svazu. Cílem byla likvidace údajných nepřátel. Do této kategorie spadali snad všichni od rolníků až po bolševické funkcionáře.
Tajná policie se zaměřila i na národnostní skupiny, především na ty, které přišly ze zahraničí. A mezi nimi byli i volyňští Češi.
NKVD vypracovalo smyšlený spis o tak zvaném „Českém družstvu“. Měla to být vojensko-povstalecká organizace zaměřená na špionáž ve prospěch cizího státu.
Tři vybraní představitelé volyňských Čechů byli odvezeni do mučíren NKVD, kde se po nelidském mučení přiznali ke všemu, co vyšetřovatelé chtěli. Následovala poprava a zatýkání dalších Čechů. Rozsudky smrti padaly jak na běžícím pásu.
Samotní důstojníci NKVD vypovídali, že když na dvoře a v garážích oblastní správy NKVD v Žitomíru stříleli za noc i několik set odsouzených, valila se krev pod vraty až na ulici. Proto museli ve dvoře vykopat odtokovou jámu. Nákladní vozy, které odvážely těla zastřelených za město, byly sice utěsněny hadry, přesto za sebou nechávaly krvavou stopu.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Doloženy jsou popravy více než 1 350 nevinných Čechů v době mezi únorem 1937 a prosincem 1938. Největší masová vražda se odehrála 28. září 1938 v Žitomíru.
Byl svátek svatého Václava, patrona české země. Ten den odvlekla tajná policie v Žitomíru osmdesát Čechů a nikdo nevěděl proč. Byli to místní sokolové a jak bylo zapsáno ve spisu, především členové „české vojensko-povstalecké špionážní organizace “. Od té doby už je nikdo neviděl.
Pravdu o tom, že všech osmdesát českých mužů bylo po několika měsících mučení popraveno, se pozůstalí dozvěděli až mnoho let poté. Mrtví byli naházeni do vykopané jámy na okraji Žitomíru a zahrnuti hlínou.
Dnes je v místech hromadného hrobu malý památník.
Zdroje:
