Článek
Sestra Zdenka: žena, která odmítla zradit
Dívka z hor
Narodila se na Štědrý den roku 1916 jako Cecília Schelingová, desáté z jedenácti dětí chudého rolníka v oravské obci Krivá. Víra pro ni nebyla frází – byla každodenní skutečností. Už jako dítě viděla, co znamená obětavost: v místní nemocnici se setkala se sestrami svatého Kříže, které pečovaly o nemocné a umírající. Jejich tichá služba ji zasáhla víc než jakékoli kázání.
V patnácti letech udělala rozhodnutí, které určilo celý její život. Odešla do kláštera v Podunajských Biskupicích a vstoupila k sestrám svatého Kříže. Přijala řeholní jméno Zdenka.
Zdravotnice
Studovala ošetřovatelství, absolvovala kurz radiologie a brzy začala pracovat v nemocnicích – v Bratislavě, Humenném a znovu v Bratislavě. Byla pečlivá, odborně zdatná a tichá. Na rentgenologickém oddělení působila deset let. V roce 1943 složila věčné sliby.
Netušila, že právě její profese – práce u nemocničního lůžka – ji jednou přivede ke střetu s režimem.
Když přišel komunismus
Po únoru 1948 se situace rychle změnila. Řeholnice byly vyzývány, aby odložily hábit a vystoupily z řádu. Sestra Zdenka odmítla. Zůstala, dokud mohla – chráněná jen tím, že byla nenahraditelná odbornice.
Začátkem roku 1952 byl do nemocnice převezen kněz Štefan Koštial. Státní bezpečnost ho chtěla „vyléčit“ tak, aby vypadal použitelně pro soud – aby nebyly vidět stopy mučení. Zdenka se dozvěděla, že má být deportován do Sovětského svazu. „Odtud se už nevrací,“ řekli jí.
Rozhodla se.
Namíchala strážím do čaje silné sedativum a umožnila knězi útěk. Nebyla to politická akce. Byla to reakce člověka, který nedokázal přihlížet.
Past
Když se pokusila pomoci dalším kněžím a seminaristům, byla už sledována. Akce byla od začátku past. Dne 29. února 1952 byla zatčena.
Vyšetřovatelé chtěli jména. Jména těch, kdo jí pomáhali. Jména těch, kdo s ní „spáchali velezradu“.
Nedostali je.
Mučení
Topili ji ve vodě, dokud se nezačala dusit. Pak ji vytáhli za vlasy, nechali nadechnout – a znovu ponořili. Věšeli ji nahou za spoutané ruce na hák u stropu. Bili ji gumovou hadicí, až omdlévala.
Když se probrala, byla zabalená do mokré pytloviny a třásla se zimou. Jakmile otevřela oči, znovu ji pověsili.
Podle svědectví spoluvězeňkyň se za své mučitele modlila.
Nikdy neřekla jména.
Autorem sochy b. Zdenky Schelingové v Námestove je Juraj Brišák ze Zákamenného ve Slovenské republice
Rozsudek
V červnu 1952 byla odsouzena k dvanácti letům těžkého žaláře a deseti letům ztráty občanských práv. Prošla věznicemi v Bratislavě, Rimavské Sobotě, Pardubicích, Brně a na Pankráci.
Tělo už bylo zničené. Ale zlomit se nedala.
Nemoc jako trest
Roku 1954 dostala rakovinu prsu. Léčbu jí odpírali. Když už byla operace nevyhnutelná, provedli amputaci bez anestezie – a bez další terapie. Metastázy se šířily.
Teprve když bylo jasné, že umírá, převezli ji do vězeňské nemocnice a zahájili ozařování.
Dne 16. dubna 1955 ji propustili. Ne ze soucitu – ale proto, aby nezemřela za mřížemi.
Společný hrob Sester sv. Kříže, v Podunajských Biskupicích, ve kterém jsou pochované i ostatky bl. Zdenky Schelingové
Vyhnaná i na svobodě
Nemocnice v Bratislavě ji odmítla přijmout. Řádový dům sester také – na příkaz úřadů. Pro ženu, která celý život sloužila nemocným, nebylo místo.
Nakonec se podařilo vyjednat přijetí v Trnavě. Tam 31. července 1955 zemřela během mše svaté. Bylo jí 38 let.
Paměť
Její ostatky byly několikrát přeneseny, dnes spočívají v klášterním kostele svatého Kříže v Podunajských Biskupicích.
V roce 2003 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou jako mučednici komunistického režimu.
Ne proto, že by chtěla být hrdinkou.
Ale proto, že odmítla zradit.
Zdroje:
